Výlet KČT odbor Solnice do Českého ráje – Maloskalsko
Výlet KČT Solnice do Českého ráje – Maloskalsko
17.června 2017
Vedoucí: Tomáš Jan
V sobotu dne 17.6. jsme se vydali v počtu celkem 8 lidí dvěma auty po sedmé hodině ranní na plánovaný výlet do Českého ráje.Tentokrát jsme chtěli projít okolím Malé skály a to její severovýchodní částí.Během cesty jsme se jako obvykle krátce zastavili na benzince Milovice,kde jsme samozřejmě,vzhledem k nízké ceně pohonných hmot, dočepovali plné nádrže. Po našich zkušenostech z letoviska Malá Skála, kde již po ránu bývá spoustu návštěvníků a tím i omezené možnosti občerstvení,jsme neponechali nic náhodě a zastavili se ve známém to bufetu v Ostroměři, kde jsme se „nafutrovali“ držkovou polévkou a podobnými dobrotami. Během další cesty jsme s obavami sledovali mračná seskupení za Kozákovem a v prostoru našeho dnešního cíle.
Po příjezdu do Malé Skály jsme ocenili naši předvídavost,neboť zde již bylo spoustu výletníků,přesto jsme si pro případ krize nakoupili na cestu ve stánku koláče a jiné místní speciality. Takto definitivně připraveni jsme vyrazili na naše putování pozvolným výstupem po modré značce směrem na Besedické skály a na rozcestí „U Tůňky“ jsme odbočili po zelené na zříceninu hradu Zbirohy,který byl vybudován za krále Václava IV. v osmdesátých letech 14.století a který je situován trochu osamoceně na konci Besedického hřebene.Z hradu,který byl z velké části dřevěný, toho moc nezbylo,přesto je to velmi romantické místo s poměrně zachovalým a viditelně čundráky využívaným sklepením. Však tu také po ránu tři starší trampové vegetovali, jejich siestu ukončilo až hlasité štěbetání našich šesti účastnic, takže v poměrně rychle zmizeli z hradu.
Po prohlídce hradu a občerstvení z vlastních zásob jsme se vrátili na rozcestí a vystoupali nejdříve na Kalich s modlitebnou,kde se kdysi ukrývali Čeští bratři, a prošli nejhezčí partii skalního bludiště U Kalicha.Potom jsme se vrátili na rozcestí se žlutou značkou a prošli jsme po žluté okruhem Besedickými skalami se skalními útvary,vyhlídkami na Malou Skálu s Jizerou i Pantheonem hluboko pod námi a dále partií tzv. Chléviště, kde se ukrývali obyvatelé okolních vesnic při válečných konfliktech i se zvířaty.
Dále jsme vystoupali na nejvyšší přístupný vrchol v tomto prostoru na Sokol / 562 mn.n./,odkud je pěkná vyhlídka na známé dolomitické Suché skály, známé též pod názvem Kantorovy varhany nebo také poněkud honosně Maloskalské dolomity.
Po sestupu do obce Besedice jsme se chtěli občerstvit v kdysi útulné hospůdce hned u výstupu ze skal,bohužel se to tady změnilo k horšímu,nebylo skoro co k jídlu a navíc došlo pivo, tragická to situace.Vše jsme si však vynahradili v další hospodě ve spodní části Besedic u parkoviště.Zde bylo všeho dostatek včetně např. borůvkových knedlíků.
Po obnovení sil jsme sestoupili po červené značce na rozcestí silnic po Besedicemi a dále po zelené opět poměrně strmě vystoupali lesíkem Hůra na rozcestí a pjsme opět po zelené, místy docela strmým sestupem s pěknými výhledy,sestoupili do Líšného, obce, kde se konají každoročně první sobotu v červnu Líšenské pochody Českým rájem s masovým nástupem účastníků na jednotlivé trasy tohoto známého pochodu. Tuto sobotu jsme tu však nepotkali prakticky ani živáčka,vše trochu neudržované a zanedbané vč. vlakové zastávky,žádná hospoda,prostě totální zklamání. Jak velký rozdíl oproti blízké Malé Skále. Teprve po příchodu na červenou k samému břehu Jizery, jsme viděli alespoň půjčovnu lodí s občerstvením,tak alespoň něco tady snad funguje. Takže jsme se tady dlouho nezdržovali a vydali se na poslední úsek našeho putování a to po červené po břehu Jizery pohodovým chodníkem do 2 km vzdálené Malé Skály.U kratého pramene vody na okraji zástavby,nazývané lázně, jsme smyli pot,potom jsme ještě zašli k trati ČD,kde jsme shlédli průjezd zvláštního vlaku taženého parní lokomotivou a prošli jsme krásnou Malou Skálu až na parkoviště u Boučkova statku,kde jsme měli zaparkovány obě vozidla a pokochali se naposled Jizerou a plujícími loděmi.
Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili na dobrou večeři v Konecchlumí,kde jsme provedli takové závěrečné hodnocení s tím,že přes oblačné počasí byly docela pěkné výhledy,nezmokli jsme,dodrželi jsme původně plánovanou trasu dlouhou 15 km, trasa byla zajímavá a hlavně - - absolvovali jsme ji v pohodě a bez úrazů. Do Solnice jsme dojeli kolem dvacáté hodiny,díky dlouhému dni ještě za světla.
Zapsal: Honza Tomáš
Foto: Honza Tomáš, Inka Šrůtková
Publikoval: Pepa Rak