Zájezd KČT Solnice do Českosaského Švýcarska
Vedoucí: Pepa Jirsa a jeho pomocník Honza Tomáš
2. – 5. září 2021
Po deštivých a chladných dnech na konci srpna se objevilo i slunce a my mohli v pohodě a v očekávání teplých dnů odjet na z května kvůli covidu odložený zájezd do severních Čech.
Solonice 2.9.2021 6.05 Tolštejn
Tradičně vyjíždíme busem z Rychnova nad Kněžnou přes Solnici a Kvasiny do Náchoda a posledního účastníka nabíráme v Liberci. Z busu vystupujeme všichni až na družstvo C, které jede přímo na ubytování, v osadě Lesné pod hradem Tolštejnem. Všichni pak zdolávají prudký výstup k hradu, který jsme naposled navštívili v rámci zájezdu do Lužických hor v roce 2014.
Na hradě se toho od té doby moc nezměnilo, opět nás vítají páchnoucí septiky, ale i otevřená hospoda. Obsluha je přívětivá a snaží se pokud možno vyhovět naší potřebě něco pojíst a popít.
Poté pokračujeme ve výstupu až na vrchol Jedlové 774 m n. m. Někdo vystupuje až na rozhlednu, někteří se spokojí s výhledem z okraje vrcholové plošiny. Zejména západním a severním směrem jsou vidět velké plochy rezavých smrků, které zlikvidoval v národním parku kůrovec.
Na Jedlové
Při sestupu se všichni shromažďujeme u oblíbené nádražní restaurace v Jedlové s neuvěřitelnou nabídkou dobrých a levných jídel.
Nádraží Jedlová
Scházíme pak po cestách, obklopených haldami vytěženého kůrovcového dřeva do údolí říčky Kamenice a kolem Hraničního rybníka se dostáváme až do Dolního Falknova k penzionu U skály, kde budeme po tři noci ubytováni. Večer probíhá i díky pohodovému vedoucímu penzionu v milé atmosféře a všichni se těší na další pobyt. Řada z nás odchází ještě na procházku do Kytlice až na místní hřbitov.
Hraniční rybník
Druhý den nastává drobná komplikace, protože náš bus díky rozměrům podjezdu pod zrekonstruovanou železniční tratí se není schopen dostat do Kytlice a dál do plánovaných nástupních míst pěších túr a tak musíme volit delší objízdné trasy až přes Nový Bor.
Penzion U skály
Jedeme do České Kamenice, historického městečka a prohlížíme si z vnějšku zdejší klenot, zrekonstruovanou poutní kapli Narození Panny Marie. Máme štěstí, přichází zdejší varhaník a kapli otevírá a dává nám zasvěcený výklad.
Česká Kamenice
Všichni pak stoupáme kolem zbytků stožáru na střelecké terče na čedičový vrch Jehla 478 m n. m. s nádherným výhledem na město Česká Kamenice.
Jehla 478 m n. m.
Česká Kamenice
Modrá značka nás pak vede kolem poutního místa Bratrské oltáře s Křížovou cestou až do osady Líska s krásnými roubenými chalupami. Tady končí družstvo B, které se proti očekávání najednou zvětšilo a do cíle do Studeného dojíždí busem.
Družstvo A pak pokračuje na Zlatý vrch s čedičovými varhanami, které jsou mohutnější a romantičtější než ty známé u Kamenického Šenova a vystupuje na Studenec 737 m n. m. s nově zrekonstruovanou nýtovanou rozhlednou, která je starší než rozhledna v Praze na Petříně. Bohužel díky přerostlým stromům poskytuje jen omezený výhled.
Zlatý vrch
Studenec 737 m n. m Penzion Kamzík ve Studeném
Dlouhý sestup kolem suťových polí končí v penzionu Kamzík ve Studeném. Zdejší číšník se pokouší nás obsloužit, ale moc se mu to zřejmě vzhledem k jeho malým zkušenostem s prací v restauraci nedaří. Busem při cestě na ubytování díky různým objížďkám bloudíme, ale přesto se vracíme spokojeni. Večer probíhá v restauraci taneční rej v podání ženské části naší výpravy, ale i naše hudební duo Hofman - Vanický se snaží ve vedlejším salonku uplatnit v jiném žánru.
V sobotu někteří účastníci si dělají vlastní program a navštěvují poutní slavnost v České Kamenici, družstvo A i B odjíždí busem do Jetřichovic. Tam začíná výstup na Mariinu skálu s nově vybudovanou vyhlídkou a přes Balzerovo ležení cesta pokračuje k Vilemínině stěně.
Mariina skála
Mariina skála Rudolfův kámen 484 m n. m.
Na Vilemínině stěně
I odtud jsou vidět kůrovcem zdevastované smrkové lesy. Trasa pochodu pak pokračuje pod Rudolfův kámen 484 m n. m., odkud se řada účastníků vydává náročným výstupem, kdy se zapojují aktivně všechny čtyři končetiny, na vrchol, odkud je zajímavý výhled nejen k Jetřichovicím.
Rudolfův kámen 484 m n. m
Skalní kaple Posledního soudu
Hezkou cestou s výhledy se pak dostáváme k výklenkové skalní kapli Posledního soudu, kterou v roce 1740 nechala vytesat Anna Marie Kny. Červená značka pak všechny dovede do Vysoké Lípy, odbočka na Šauštejn je bohužel kvůli opravě hradu a kvůli kůrovcové těžbě uzavřena.
U loupežáku
Zde se všichni v restauraci U loupežáku občerstvíme, družstvo A pak pokračuje dál a po modré sestupuje do údolí Kamenice ke zřícenině Dolského mlýna a pak pozvolnou cestou ke Starému mlýnu. Bus pak všechny účastníky posbírá na zastávkách a odveze na poslední noc na ubytování tentokrát oklikou severní cestou přes Chřibskou.
Klíč 759 m.n.m.
V poslední den našeho pobytu v Českosaském Švýcarsku nás bus po naložení zavazadel veze do Polevska, odkud chceme vystoupit na jeden z kopců, které jsou více ve vnitrozemí, na Klíč 759 m n. m. Pěší trasa, vedoucí bukovým lesem nejdříve moc nestoupá, ale když se přiblížíme k vlastními kopci do sedla, kde každoročně na začátku prosince probíhá zimní táboření na Klíči, začíná prudké stoupání v serpentinách, které nás dovedou na odlesněný a skalnatý vrchol. Výhledy do dáli jsou zamžené, ale blízká města a vesničky lze dobře rozeznat. Na vrcholu nás obtěžují hejna létajících mravenců a tak ho rychle opouštíme.
Sestup do sedla vede po stejné trase, odtud ale míříme ke Kamzičí studánce, odkud jsou vidět velká suťová pole na jižní straně Klíče. Červená značka nás dovede až do centra Nového Boru.
Zde každý má možnost poobědvat, řada si vybírá Čínskou restauraci, jiní naši běžnou, možnost je navštívit i Vietnamskou. Ve zbývajícím čase do odjezdu busu prohlížíme vystavené veterány na zdejším náměstí, kteří se zde účastní 17. ročníku akce S veterány Českolipskem.
Nový Bor
A pak už jen zbývá cesta domů přes Mimoň, ale zase řada silnic je uzavřena kvůli opravám a tak musíme využívat objížďky. Nejdříve jedeme do Náchoda, poslední zastávkou je Rychnov, kam dojíždíme v plánovaném čase.
Počasí jsme na zájezdě měli pěkné a užili jsme si zajímavé a bohužel rychle se měnící krajiny Českosaského Švýcarska. Ubytování, i když někteří museli spát na palandě, nemělo chybu a personál penzionu byl vstřícný a s přehledem zvládal obsloužit nejen nás, ale i další ubytované v táboře. Pan řidič Kohler nás spolehlivě dopravil tam, kam jsme chtěli. Všichni naši účastníci zájezdu byli disciplinovaní a dochvilní, za což je jim zapotřebí poděkovat a nezbývá nic jiného než se těšit na další zájezd.
Zapsal: Pepa Jirsa
Foto: Pepa Jirsa a Pepa Rak
Publikoval: Pepa Rak