Zájezd KČT Solnice do Českosaského Švýcarska
12. – 15. května 2022
49 účastníků, vedoucí Pepa Jirsa s Honzou Tomášem
Letos už v oblíbeném květnovém termínu vyráží členové KČT Solnice a jejich příznivci opět na svůj tradiční zájezd. Znovu do oblasti Českosaského Švýcarska, protože loni v září v době covidové se nám tam líbilo a nebyli jsme schopni poznat všechny krásy tohoto kraje.
Cestou ve čtvrtek ráno jsme se zastavili ve Střezeticích u pomníku jezdecké srážky v Prusko- rakouské bitvě u Hradce Králové v roce 1866. A pak už naše výprava pokračovala do Liberce – Horního Hanychova, kde jsme měli na jedenáctou hodinu objednán výjezd sedačkovou lanovkou na vrch Skalka. Kabinová lanovka na Ještěd vloni havarovala a proto jsme museli najít náhradní řešení.
Ale na vrchol Ještědu 1012 m n. m. jsme to měli ze Skalky ještě dobré dva kilometry. Družstvo C jelo busem do cíle túry přímo. Ostatní navštívili nejdříve bufet, někteří i restauraci v hotelu Ještěd. Po prudkém sestupu jsme dorazili po červené do sedla Výpřež, kde byla možnost dalšího občerstvení. A pak následovala nenáročná klesající cesta po červené hřebenovce do Křižanského sedla a odtud po Svatojakubské cestě do Noviny.
Tamější zakřivený železniční viadukt o délce 230 m se 14 oblouky na trati L
iberec – Česká Lípa je technickou památkou a dokladem stavitelského umění našich předků. Z Noviny už je to jen kousek do obce Kryštofovo Údolí, která pro svou zachovalost byla prohlášená vesnickou památkovou zónou. Obdivovali jsme nejen ne zcela funkční orloj, vybudovaný z bývalé trafostanice, ale i dřevěný kostel sv. Kryštofa se zvonicí a barokní most se sochou sv. Jana Nepomuckého. Zájemci měli možnost navštívit i zdejší restaurace a kavárnu. Pěší družstva zvládla za prvý den trasu o délce 11 km.
A pak jsme se všichni přesunuli busem do Kytlice – Dolního Falknova do nám známého penzionu U skály. Před tím musel řidič busu zvládnout velmi těsný průjezd podjezdem pod železniční tratí, kdy mezi busem a stěnou podjezdu byly jen centimetry. Při ubytování nastaly trochu zmatky, protože náš přehled o počtu postelí v pokojích, který jsme dostali z centra společnosti, vlastnící penzion, se lišil od reality. Ale pan správce penzionu s přehledem tento problém vyřešil.
Na druhý den byla naplánována túra do okolí Pravčické brány. Nezhlédnout tento skvost Českosaského Švýcarska by bylo jistě velkým prohřeškem. Kvůli uzavřené cestě v Jetřichovicích musel řidič busu použít objízdnou trasu přes Nový Bor a Kamenický Šenov. Bus jsme opustili až na družstvo C v místě U tří pramenů, odkud začal dvoukilometrový výstup údolím se suchými smrky s převýšením 200 m těsně pod Pravčickou bránu. Výhledy ze skal nad bránou byly daleké, počasí nám přálo. I posezení venku před výletním zámečkem Sokolí hnízdo nemělo chybu. A pak už následoval pochod skoro po vrstevnici po úpatí skal, které se tyčily nad námi. Teprve před Mezní Loukou, kde parkoval bus a kde se všichni v místních restauracích mohli občerstvit, začala cesta klesat.
Družstvo A ale pokračovalo v túře dál a výstupem po červené mezi zlámanými a i pokácenými suchými smrky se dostalo na hřeben a po něm pokračovalo k Malé Pravčické bráně, která je mnohem menší než její slavná jmenovkyně. A pak už následoval prudký sestup pod skalním hradem Šauštejnem. Ten byl bohužel nepřístupný, protože v něm probíhá už delší čas rekonstrukce ocelového schodiště. Dál už cesta vedla po rovině a zanedlouho jsme se dostali do Vysoké Lípy, kam přijel k restauraci U Loupežáka družstvy B a C obsazený bus. Družstvo A v tento den urazilo 13 km, družstvo B 8,5 km.
Cestou do místa ubytování jsme se stavili u Kamenického Šenova prohlédnout si Panskou skálu. Mnohokrát jsme kolem ní loni jeli, toto byla prvá zastávka. Čedičové pěti a šestiboké sloupce připomínají píšťaly u kostelních varhan. V roce 1952 byla u ní natáčena pohádka Pyšná princezna. Večer v jídelně penzionu zorganizoval Pepa Rak promítání fotek z loňského zájezdu.
Třetí den jsme odjeli směrem na sever do malebné vesničky Kyjov nedaleko Krásné Lípy. Odtud družstvo A šlo po Koglerově naučné stezce na Kyjovský Hrádek. Cesta vedla malým skalním městem a neustále stoupala či klesala po dřevěných schodech s občasnými vyhlídkami, na konci sestoupila do Kyjovského údolí k říčce Křinici. Družstvo B šlo z Kyjova hned od začátku údolím. I v Kyjovském údolí většinu smrků napadl kůrovec a tak podél říčky stojí jejich suchá torza.
U rozcestí Turistický most jsme říčku Křinici opustili, ta teče dál do Saska, aby se v Bad Schandau vlila do Labe. Postupovali jsme pak údolím Vlčího potoka zpočátku po zelené značce, která najednou skončila, protože dál probíhá intenzivní těžba kůrovcového dřeva. A tak musíme jít oklikou po cyklo a pak po žluté, která nás přivede na okraj Brtníků na původní zelenou. Odtud už je vidět náš další cíl zalesněný kopec Vlčí hora 581 m n. m.
Cesta z Brtníků vede po červené kolem Ústavu sociální péče na Křížovou horu s křížovou cestou a poté po žluté už strmě na vrchol Vlčí hory. Zde na čedičové skále stojí stará cihlová rozhledna, opláštěná dřevem, s dřevěnou nástavbou, ze které je vidět celá oblast Šluknovského výběžku. Odtud už je to kousek do Zahrad, kde u Penzionu Vlčárna na nás čeká bus. Před tím ale ještě někteří odcházejí podívat se na Koglerův dům, kde v zahradě má být kamenná mapa zdejšího kraje, přicházejí ale zklamáni. Posedíme ještě na zahradě penzionu, kde jsme obslouženi trochu zmatečným personálem, ale nakonec odjíždíme na ubytování spokojeni s prožitým dnem. Družstvo A urazilo za tento den 12 km, družstvo B o něco málo méně.
V neděli ráno opouštíme penzion U skály a i Kytlici. Řidič naposled bravurně a zcela jistě projíždí úzkým podjezdem pod železniční tratí a Pepa jeho mistrovství zvěčňuje ve svém foťáku, prý pro firemní kalendář.
Jedeme do Cvikova ke hřbitovu, kde vystupuje družstvo A i B. Cesta vede malebnou zelenou krajinou, mezi lesy jsou i žlutá řepková pole. Počasí nám i poslední den přeje. Přicházíme do Údolí vzdechů se skalními stěnami, ve kterých jsou vytvořeny reliéfy většinou s náboženskými motivy. A záhy začíná malebná vesnička Radvanec s ještě zavřenou hospodou. Na konci se nachází Radvanecký rybník, kde má město Sloup vybudováno velké koupaliště s kempem. Rybník obcházíme zprava po cyklostezce a hned narážíme na fungující hospodu s venkovním posezením. Většina z nás neodolává. Značka nás pak vede mimo hlavní silnici kolem Dobranovského potoka až ke skalnímu hradu Sloup.
Zde někteří navštěvují hrad a jeho okolí, družstvo C a další se vydávají na závěrečnou část dnešní túry kolem lesního divadla na rozhlednu Na Stráži, kde lze také využít služeb restaurace, a dále po červené do sedla po Slavíčkem. Někteří zdolávají i vrchol 535 m n. m. A pak už zbývá sestup do Modlivého dolu, kde lze nalézt zajímavou kapli, zasvěcenou Panně Marii Lourdské, a cesta podél křížové cesty až ke Svojkovskému zámečku. Návštěva bufetu s pivem na konci túry je jejím milým zakončením. Jednotlivci stihnou ještě navštívit trosky blízkého Svojkovského hrádku. Túra družstva A činila 11 km, a i družstvo C urazilo 3,5 km s poměrně velkým převýšením.
A teď už zbývá jen cesta domů stejně jako loni přes Mladou Boleslav a jako vždy vezeme nejdříve účastníky do Náchoda. Do Rychnova pak dorážíme v předpokládaném čase okolo devatenácté hodiny.
Počasí nám stejně jako loni v září přálo a užili jsme si svěže zelenou jarní přírodu. Poznali jsme dosud nenavštívená místa, bohužel krajina Českosaského Švýcarska se rychle mění a stále se objevují nové rozlehlé plochy s uschlými smrkovými porosty. Ubytování v některých pokojích bylo proti loňsku zase vylepšené. Pan řidič Petr nás spolehlivě dopravil na místa, kam jsme potřebovali. Účastníci zájezdu byli dochvilní a disciplinovaní, to také nemalou měrou přispělo ke spokojenosti nás všech.
Zapsal: Pepa Jirsa
Foto: Pepa Jirsa a Pepa Rak
Publikoval: Pepa Rak