Zájezd KČT Solnice do Jizerských hor

Zájezd KČT Solnice do Jizerských hor

19. – 22. května 2023

47 účastníků

Vedoucí:  Pepa Jirsa

        Opět v tradičním květnovém termínu vyjíždí členové KČT Solnice spolu se svými příznivci na svůj zájezd, tentokrát do malebných Jizerských hor. Ubytování je zajištěno v penzionu U špičáku v Albrechticích v Jizerských horách.

        Stejně jako v minulých létech vyjel bus firmy Jarkovský z Dobrušky s oblíbeným řidičem Janem Petrem, aby cestou z Rychnova nad Kněžnou až do Valteřic začal nabírat účastníky zájezdu. Z Náchoda jsme jeli přes Trutnov a Vrchlabí jarně zelenou přírodou v Podkrkonoší, abychom pak z údolí Jizery v Poniklé odbočili z klasické trasy a spoustou zatáček se dostali až do Vysokého nad Jizerou, rodného města prvního předsedy ČSR Karla Kramáře. Odtud jsme měli při klesání do Tanvaldu nádherné výhledy na Jizerské hory a kraj pod nimi. Cesta vedla pak přes Desnou a Albrechtice do Josefova Dolu, tam totiž začínala naše první túra.

        Tentokrát, protože nám chyběl osvědčený vedoucí družstva B Honza Tomáš, tak se družstva A ujal občas Karel Seidl a družstvo C vedl s bolavou nohou chodící Pepa Jirsa. Obě party vycházely na začátku spolu po stejné trase do Jedlového dolu prohlédnout si kamenité údolí s vodopády, které tu vytváří říčka Jedlová.

 Družstvo A pak pokračovalo neznačenou cestou až k hrázi protržené přehrady na toku Bílé Desné a připomnělo si zde tragédii z roku 1916.

         Dnes je toto místo upraveno a v nově vybudované Körnerově chatě je zřízen samoobslužný lesní bar s jednoduchým občerstvením. Zpátky se pak áčko vracelo přes Mariánskohorské boudy do Josefova Dolu. Družstva C jen absolvovalo cestu Jedlovým dolem a pak po cyklotrase kratší cestu zpět do výchozího místa.  Počasí nám v tento den moc nepřálo, bylo citelné chladno a občas se objevily i dešťové přeháňky. Družstvo A ušlo 11,5 km, družstvo C 7 km.

        Josefův Důl je trochu zanedbaně působící obec, v centrální části jsou zbytky zbořených skláren a i  možnosti občerstvení v jarním čase jsou velmi omezené. V kiosku Dřevěnka mnozí účastníci nalézají útočiště, ale nabídka jídla je velmi malá. V čase čekání na odjezd busu někteří objevují trochu bokem od hlavní silnice ležící a docela příjemnou restauraci U splavu, která se stane naším shromažďovacím místem i pro dny příští.

To zbylo ze známé sklárny !                 Josefův Důl

         Na ubytování to máme docela blízko, jen do sousední obce, příjezd k našemu penzionu je ale  komplikovaný, protože náš bus není schopen překonat terénní práh na příjezdové cestě a tak posledních 300 m z parkoviště u lanovky musíme chodit pěšky. Ale ubytování v penzionu je pohodové s příjemnou obsluhou a tak je tento nedostatek trochu vynahrazen.

        Druhý den nám už počasí přálo a umožnilo túru po starých jizerskohorských rozhlednách. Všichni jsme odjeli busem do Bedřichova a společně se vydali cestou do kopce na rozhlednu Královka, obklopenou stavbou moderního hotelu.

         Nepříliš vzdálená Prezidentská chata měla otevřeno až od 11 hodin, to nám neumožnilo posedět. Jedinou možností, kde se v poledne dalo občerstvit, byla Kaplička na rozcestí v Hraběticích.  

         Družstvo A pak pokračovalo kolem lyžařského areálu Severák na nejstarší rozhlednu Jizerských hor, kovovou Slovanku, odkud byly velkolepé výhledy nejen na severní hřeben Jizerských hor, ale i na Ještědský hřeben.

         Túra pak pokračovala sestupem kolem křížové cesty a dále na rozhlednu Bramberk a odtud do Horního Maxova a pak ostrým sestupem do Josefova Dolu. Družstvo C se ze Slovanky vrátilo ke Kapličce v Hraběticích. Bus pak všechna družstvo odvezl na ubytování. Družstvo A ušlo 14 km, družstvo C 7 km.

        Třetí den, tedy v neděli nás bus odvezl opět do Bedřichova k centrálnímu parkovišti. Obě družstva vyrazila společně k Viklanu, na který někteří odvážlivci vystoupili, a pak kolem podzemního přivaděče, který napájí vodní elektrárnu v Rudolfově, k přehradě Bedřichov a odtud na Novou Louku k Šámalově chatě, kde se všichni občerstvili většinou u venkovního kiosku.

         Družstvo A pak pokračovalo na Kristiánov s otevřeným muzeem a pak dolů kolem vodní nádrže Josefův Důl, která je zásobárnou pitné vody, především pro Liberec, do centra Josefova Dolu. Družstvo C se vrátilo zpět po žluté značce do Bedřichova. Bus pak všechna družstva odvezl na ubytování.

         Po večeři ještě 15 dobrovolníků vystoupalo převýšení 280 m na 2,5 km vzdálený vrchol Tanvaldského Špičáku a od vedoucího zájezdu dostalo jako odměnu frťana. Družstvo A ušlo 14 km, družstvo C 8 km, dobrovolníci o 5 km více.

     V pondělí, v poslední den našeho zájezdu, po sbalení a opuštění penzionu, jsme odjeli přes Horní Polubný na parkoviště Jizerka Mořina.

         Obě družstva se pak vydala kolem louky s kvetoucími upolíny k Panskému domu, kde proběhlo společné focení.  Všichni pak po naučné stezce Tři izeríny pokračovali kolem Hnojového domu, kde na louce kvetly narcisy, až na rašeliniště Jizerka.

         Cestou mohli obdivovat dva nadšence, kteří v potoce Jizerka rýžovali na základě povolení černé nerosty, izeríny. Cesta zpět po naučné stezce kolem potoka Jizerka byla velmi zajímavá a nakonec všichni skončili u Panského domu na občerstvení, když ještě před tím obdivovali stádo skotského náhorního skotu.

         Družstvo A pak pokračovalo po červené značce podél Jizery až do Martinského údolí, kde svou túru u stejnojmenné restaurace s trochu nerudným hostinským ukončilo. Družstvo C se ale od Panského domu vrátilo na parkoviště k busu a odjelo pak do Martinského údolí. Družstvo A ušlo 13 km, družstvo C 6 km.

       Odtud jsme pak busem pokračovali bez zastávky už jen domů, abychom po 19. hodině byli v Rychnově.

        Počasí nám při zájezdu celkem přálo, prakticky jsme nezmokli, poznali jsme nová, dosud nenavštívená místa. Pan řidič nás vždy spolehlivě dopravil tam, kam bylo zapotřebí. Všichni účastníci zájezdu byli disciplinovaní a nejen to určitě přispělo ke spokojenosti naprosté většiny účastníků.  Zajímavé také bylo, že s přibývajícími dny počet účastníků v družstvu A klesal a v družstvu C přibýval. No prostě stárneme, ale přesto chodíme.

Těšíme se na příští zájezd Kčt Solnice v roce 2024. Snad bude???

Zapsal:  Pepa Jirsa                         

 Foto:  Pepa Rak, Pepa Jirsa, Jana Podstavková