městoSolnice
Zájezd KČT Solnice do Pošumaví
3. až 6. září 2020
Zájezd KČT Solnice do Pošumaví
3. až 6. září 2020
Vedoucí: Pepa Jirsa a jeho pomocník Honza Tomáš
Tak jsme se konečně dočkali. Z důvodu koronavirové epidemie jsme museli přeložit náš každoroční čtyřdenní květnový zájezd na podzim. Asi na správný termín, poněvadž zanedlouho nato v druhé polovině září zase epidemie začne nabývat na síle.
Z Rychnova z autobusového nádraží vyjíždíme přesně v 5,00 hodin. Ale hned u nemocnice nabíráme dvacetiminutové zpoždění díky zaspání jedné účastnice, které se ještě zvětšuje kvůli nájezdu dělníků na ranní směnu v automobilce Kvasiny. Pak následuje obvyklá cesta do Náchoda a poslední účastnice přistupuje tradičně v Hradci Králové. Autobus je zcela naplněn 49 chůzechtivými turisty. Především díky zkušenému a námi oblíbenému řidiči panu Petrovi přijíždíme do Vimperka na oběd jen s půlhodinovým zpožděním oproti plánu.
V hotelu Terasa už nás očekávají s obědem. Servírky přinášejí nápoje a zvláštní jídelní lístek jen pro nás. Všichni jsme spokojeni, na jakémkoliv jídle si všichni pochutnali.
Autobus nás pak vyveze na okraj Vimperka, odkud vyrážíme, tedy družstvo A i B do kopců přes Svatou Maří na Mařský vrch se zvláštní kaplí, kombinovanou s rozhlednou. Družstvo C tam dochází ze Lštění. Pak pokračujeme do Lštění ke krásnému kostelíku sv. Vojtěcha, družstvo A pokračuje až do Kosma. Túry jsou nenáročné, vhodné na rozchození.
Ubytováni jsme v bývalé škole v přírodě, dnes Apartmány Dobrá Voda u Záblatí. Trochu retro ubytování, za 30 let se nic ve vybavení nezměnilo. Tomu ale odpovídala i cena. Občas nějaké zařízení či světlo už nefungovalo. Ale všude bylo čisto a jídlo bylo dobré, podávané v dohodnutý čas. Pan vedoucí nám svěřil bar včetně točení piva, obsluhovali jsme se sami a konzumace se zapisovala do sešitu. Nechtěl s námi přijít do kontaktu kvůli koronaviru, protože je živ z vaření a rozvážení obědů důchodcům po okolních vesnicích. Školy v přírodě se během epidemie nekonají, není zájem. Večer jsme seděli v jídelně a naši dva hudebníci Pepa Vanický s kytarou a Pepa Hofman s houslemi se činili. Objednaný třicetilitrový sud piva jsme pořídili vypít už tento večer.
V pátek vyráží opět družstvo A i B společně do Hlásné Lhoty a pak k Křišťanovickému rybníku. Tam je živo, probíhá tam X – TERRA, což je z léta kvůli koronaviru přeložený světový, evropský pohár a mistrovství republiky v triatlonu. Závod zde začíná plaváním v dohněda zbarvené vodě rybníka a snímají ho i televizní kamery. Hlavní závod ale začne až v sobotu, proto na sobotu musíme z této oblasti někam dál.
Od rybníka jdeme ke zřícenině hradu Hus a klesáme do hlubokého a krásného údolí řeky Blanice. A pak ke hřbitovu u bývalé osady Cudrovice. Odtud už jdeme po polních cestách vzhůru na Plešivec. Vidíme pasoucí se stádo dobytka, o které se stará místní zemědělec. I když jdeme po cestě vyjeté traktorem, vytýká nám, že jsme vstoupili na jeho soukromý pozemek. Z Plešivce po klikaté lesní cestě se zase dostáváme znovu do údolí Blanice, při tom musíme překonat dva potoky bez můstků, vlévající se do Blanice. To je trochu dobrodružství. Nalézáme okružní naučnou stezku U soutoku, po ní se podél Blanice dostáváme k bývalému Řepešínskému mlýnu a tady končí družstvo B. Družstvo A pak stoupá vzhůru do Hlásné Lhoty a jde do místa ubytování, družstvo B tam dorazí busem.
I když družstvo A ušlo skoro 15 km, jsme zpátky v Dobré Vodě brzo a protože někteří touží navštívit cukrárnu a nikde široko daleko žádná není, jedeme všichni busem o půl čtvrté do historického města Prachatice. Tam je rušno, v sobotu tam na náměstí bude končit cyklistická a běžecká etapa triatlonu, má se zúčastnit přes tři sta závodníků. Na náměstí jsou depa pro kola, množství dopravních značek a ohrazení určuje trasu sobotního závodu. Ještě že tam nebudeme.
Prohlížíme si všechny významné pamětihodnosti, krásné renesanční domy se sgrafitovou výzdobou, jen kostel Svatého Jakuba je uzavřen, opravuje se. Tři cukrárny byly otevřeny a všichni byli s jejich návštěvou nadmíru spokojeni. Prachatice jsou krásné město a stojí za to ho při každé příležitosti navštívit. Večer jsme zase za zpěvu poseděli, pan vedoucí přivezl nový sud tentokrát padesátilitrový. Někteří jedinci vydrželi se bavit i přes půlnoc.
V sobotu v místě našeho plánovaného výletu probíhá X-TERRA, některé silnice jsou uzavřeny a proto měníme program. Odjíždíme busem do Kubovy Huti a odtud družstvo A i B vystupuje na vrchol Boubína 1362 m n. m. Počasí nám přeje a z rozhledny na vrcholu jsou v dáli vidět alpské ledovce na Dachsteinu. A výhled na šumavské kopce také nemá chybu.
Pak sestupujeme všichni na rozcestí Na Křížkách a zde se cesta družstva A a B rozděluje. Družstvo A jde delší cestou po zelené kolem zrekonstruovaného Zámečku a pak kolem jádra Boubínského pralesa až k Boubínskému jezírku. Tam také ale dorazí družstvo B kratší cestou po modré. Zde se také setkáváme s družstvem C, které dorazilo z parkoviště u Idiny pily a také si obešlo jádrové území pralesa. Celkově působí jádro Boubínského pralesa i jeho okolí dost neutěšeně, oplocení je velmi poškozené padajícími stromy, kůrovec zde řádí, z některých napadených smrků byla odstraněna kůra vestoje a stojí jako torza, některé mimo jádrové území jsou poražené a oloupané ponechány svému osudu.
Scházíme dolů k parkovišti, cestou se ještě zastavujeme v infocentru Idina pila. Busem jedeme do Vimperka, kde si někteří prohlížejí památky města, jiní navštěvují restaurace či kavárny. Při procházce po místním hřbitově nacházíme i psí hrob. Ve Vimperku jsme už spali zhruba před dvaceti lety při našem zájezdu na Šumavu, od té doby se město výrazně zlepšilo, domy jsou opraveny, ale také přibylo obyvatel ze sociálně vyloučených lokalit. Po návratu do Dobré Vody následuje večeře a obvyklé posezení s hudbou a zpěvem skoro až do půlnoci. Pivo v sudu dochází krátce po deváté hodině, k dispozici je ale lahvové.
V neděli ráno je ale nevlídné zamračené počasí, neprší sice, ale nevypadá to, že bychom z rozhledny na vrcholu Libína v nadmořské výšce 1093 m, přes který byla naplánována túra, vůbec něco viděli. A navíc tam v rámci akce X–TERRA probíhají krosové běžecké závody. A tak se uskutečňuje náhradní program, jedeme k Bavorovu, u kterého se nachází rozsáhlá zřícenina hradu Helfenburk. Ten patří spolu s Rabím mezi největší v Pošumaví. Je v majetku města a je vidět, že se město Bavorov o něj pečlivě stará. Hradní věž je využita jako rozhledna a tak je možno dohlédnout až k nejvyšším šumavským vrcholkům. I o občerstvení je zde postaráno a tak jsme na hradě strávili docela příjemnou hodinku a při tom jsme se i cestou na hrad a zpět prošli.
Na oběd se zastavujeme v Písku. Máme dostatek času si toto město Fráni Šrámka prohlédnout, symbolicky si projít Putimskou branou a také se v některé restauraci naobědvat.
A pak už jen cesta domů jak je zvykem přes Náchod. Díky všem za to, že zájezd proběhl v pohodě a že jsme si v této poněkud vypjaté době odpočinuli v krásné přírodě.
A můžeme se těšit, pokud koronavir umožní, na snad už tradiční květnový zájezd v roce 2021.
Děkujeme vedoucím za krásný zájezd.
Zapsal: Pepa Jirsa
Foto: Pepa Jirsa a Pepa Rak
