městoSolnice
Josef EhrenbergerPůsobil jako kněz ve Skuhrově n. Bělou a později v Solnici. Zasloužil se o zřízení knihovny v Solnici. Ve Skuhrově i v Solnici založil a vedl farní kroniky. Přispíval do Havlíčkových Národních novin. Zaznamenával místní pověsti a dobové události. Z jeho díla uvádíme např. „Kaplička pod lipami“, „Dar Arnošta z Pardubic“. Dne 29.8.1915 byla na solnické faře odhalena jeho pamětní deska.
Kněz římskokatolické církve, jazykovědec, historikSyn českého vojenského strážmistra Jakuba Doubravského pocházejícího ze Solnice.
Při zápisu do matriky bylo u Josefa Dobrovského zkomoleno jméno jeho otce.
Zasloužil se o rozvoj českého jazyka. Napsal mimo jiné „Zevrubnou mluvnici českého jazyka“ a „Dějiny českého jazyka a literatury“.
Na domě č.p.60 na Masarykově náměstí je umístěna pamětní deska.
Vystudoval filozofickou fakultu, obor filozofie a historie, v Praze. Zúčastnil se vydávání několika časopisů. Byl členem různých politických stran. V letech 1907-1911 byl poslancem rakouské říšské rady a v období 1918-1935 byl poslancem Národního shromáždění za Čs. Národní demokracii. Byl spolupracovníkem T.G.Masaryka.
Bratr politika Antonína Hajna.
Byl jedním z vůdců pokrokářského hnutí. V r. 1905-1918 byl členem Masarykovy České strany pokrokové a po vzniku ČSR členem Čs. soc. dem. strany. Redigoval různé časopisy. Od r. 1921 měl na starosti tiskovou službu ministerstva zahraničních věcí. Je autorem několika publikací. Pro nás je zajímavá kniha „Život novinářův“, kde uveřejnil vzpomínky na Solnici a gymnazijní studia v Rychnově nad Kněžnou.
Od roku 1899 žil se svou matkou a sourozenci v Solnici. Povoláním gymnazijní profesor. V roce 1911 odjel do Ruska za svým strýcem. Když začala první světová válka, byli jako nepřátelé Ruska zatčeni. 21.8.1914 byl zapsán v Kyjevě do vznikající čs. jednotky v Rusku (Česká družina). Za svůj podíl v bojích byl 4x vyznamenán Řádem sv. Jiří. V bojích u Zborova byl zraněn na hlavě. Na následky tohoto zranění po operaci zemřel.
Mladší bratr Karla Vašátka. Povoláním architekt.
Po zajetí ruskou armádou se přihlásil do České družiny, čs. jednotky v ruské armádě. V bitvě u Zborova byl rovněž zraněn. Následkem dalšího zranění oslepl na pravé oko. 24. července 1919 se vrátil do Československa, kde dál sloužil v armádě. Po záboru Československa německou armádou byl zatčen gestapem a vězněn v koncentračním táboře Gross Rosen. Po válce i nadále sloužil v armádě. Do výslužby odešel v hodnosti brigádního generála. Zbytek života prožil v Dolním Kubíně na Slovensku.
Důstojník čs. armády, člen zhr. Odboje ve Francii a V. Británii.Příslušník RAF – v. Británie.
Synovec Karla a Václava Vašátkových. Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové. 1.10.1928 nastoupil vojenskou službu a u této profese již zůstal. Vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. V zimě r. 1937-38 absolvoval mimořádnou pilotní školu a byl jmenován polním pilotem. Po okupaci země německou armádou přešel přes Moravskou Ostravu do Polska a přes přístav Gdyni se přepravil do Francie. Zde již bojoval proti německé Luftwafe. Byl vyznamenán několika vysokými francouzskými vyznamenáními. Po obsazení Francie byla letecká peruť přemístěna do Alžíru a následně odešli čs. piloti společně s dalšími do Anglie. V Anglii byl členem 312. čs. stíhací perutě. 30.5.1942 se stal velitelem wingu (310., 312. a 313. peruť). 23.6.1942 při návratu z plnění úkolu byli čs. piloti napadeni skupinou německých stihačů a Alois Vašátko byl sestřelen necelých 20 km od anglického pobřeží. In memoriam byl povýšen na podplukovníka letectva a vyznamenán Řádem Bílého lva s hvězdou I.stupně. Tak přibylo další ocenění ke třem Čs. válečným křížům a jiným čs. vyznamenáním. V den jeho sestřelu byl anglickým králem vyznamenán vyznamenáním DFC – čestným leteckým křížem. V roce 1992 byl prezidentem ČSR povýšen Alois Vašátko do hodnosti generálmajora a in memoriam obdržel Řád M.R.Štefánika 3. třídy. Jeho portrét byl vyobrazen i na čs. poštovních známkách.
V Solnici je vzpomenut na Vašátkově hrobu.
Celkem návštěv:
