Základní škola Solnice

Počátky školního vyučování v Solnici se předpokládají už od roku 1364, ale teprve od poloviny šestnáctého století mohou být doloženy archivními záznamy. V roce 1784 byla pro solnickou školu zřízena nová budova v blízkosti kostela, ale již o necelých sto let později se museli učitelé i žáci přestěhovat na radnici, protože dřevěná budova byla již velmi zchátralá. V této době navštěvoval školu přibližně stejný počet žáků jako dnes.
 

Počátek dvacátého století je obdobím rozmachu solnické školy.Byla dokonce v roce 1904 rozšířena o průmyslovou pokračovací školu. V tomtéž roce bylo také zrušeno placení školného. Stále se zvyšující počet žáků a organizační reformy vedly v roce 1910 k usnesení, že v obci bude postavena nová školní budova a pro ni pak bylo vybráno z několika návrhů místo na rozhraní ulic Dobrušské a Hradčan na čísle 81. V roce 1912 byl vybrán projekt architekta B. Urbana z Kolína, avšak stavební plány přerušila válka. Teprve po vzniku našeho samostatného státu se situace začala znovu řešit. Na počátku školního roku 1920-21 povolila zemská školní rada zřízení občanské školy chlapecké s dívčí koedukací a znovu se rozběhla i stavba. Ta byla svěřena staviteli Františku Piskorovi v nákladech 77 608,23 Kčs. V září roku 1923 se spojila obecná škola s občanskou pod jednotnou správu občanské školy. V tomto roce ji navtěvovalo 384 dětí. Škola se postupně dovybavila novým nábytkem a to i pro dílnu, školní kuchyň a pracovnu ženských ručních prací. Od roku 1928 mohli žáci docházet na tělocvik do budovy tělovýchovné jednoty SOKOL. Počet žáků stále narůstal, v polovině třicátých let do školy chodilo víc než 430 dětí. Mezi pravidelné akce mládeže se v této době zařadila divadelní představení, výlety, vycházky a účast na různých výstavách. Vývoj mezinárodní situace se i od poloviny třicátých let znovu odrazil i na činnosti školy. Osnovy byly i zde doplněny o výchovu k brannosti a ani solnické škole se nevyhnuly změny v letech nacistické okupace jako byl například upravený dějepis, zákaz židovských knih, povinná výuka němčiny atd.Vyučovalo se však až do 20.ledna 1945, kdy byla škola obsazena oddíly nacistického Wermachtu. Vyučování se muselo přesunout do tehdejšího Kroupova hostince (dnešní Staročeská restaurace) a do zasedací síně městské rady. Školní budova byla znovu otevřena pro výuku až v červnu.


O rok později prošla školní budova opravami (topení, toalety, vodovod) a také vzniklo rodičovské sdružení.Také došlo k rozpojení jednotné školy a z obecné školy se stala škola národní. Správně byla k národní škole připojena i škola mateřská a původní měšťanská škola začala od září 1948 fungovat jako škola II. stupně. Od počátku padesátých let začala fungovat i v solnické škole pionýrská organizace a množství různých zájmových kroužků. Na začátku školního roku 1953-54 vstoupil v platnost nový zákon o organizaci školství a v Solnici byla tedy zřízena jednotná osmiletá střední škola. Nově přibyl také fyzikální kabinet. Když se na přelomu padesátých a šedesátých let připravilo rozšíření školy o devátou třídu, objevily se prostorové problémy, a tak padly první návrhy na rozšíření školní budovy. Ke škole přibyla dílna, budova dostala novou střechu a omítku, došlo k výměně reliéfů nad vchodem školy a od roku 1962 se mohli žáci učit také na školním pozemku a zahradě. V roce 1964 byl položen základní kámen pro novou školní jídelnu, na místě staré jídelny se postavily šatny. V polovině šedesátých let stoupl počet žáků na 458, proto byly zavedeny paralelní třídy. Ve školním roce 1968-69 byly na průčelí školy osazeny reliéfy podle originálu, jejichž kopie zhotovil akademický sochař Marek z Nového Města nad Metují. Stavební úpravy školy pokračovaly na počátku sedmdesátých let. V přízemí byl postaven kiosek na vydávání svačin, vznikl nový fyzikální kabinet a promítací kabina. Kromě toho byla přeložena druhá část střešní krytiny a ústřední topení rekonstruováno na tekutá paliva. V době působení ředitele Aloise Brožka došlo mimo jiné stavební úpravy k instalování nových reliéfů na průčelí školy. Původní reliéfy byly nahrazeny novými podle návrhů ředitele školy. Uskutečnily se úpravy šaten, školního dvora, dílen, kabinetů a ve spolupráci s automobilovými závody byl vybudován krytý průchod ze školy do jídelny. Na školním pozemku přibyl nový skleník.


Další rozsáhlá přístavba školy následovala v roce 1977. Do roku 1979 přibyly ke škole nové laboratoře a školní družina. Počet žáků v sedmdesátých a osmdesátých letech se pohyboval kolem 400-450.

Poslední významná přestavba školních objektů proběhla na přelomu let 2000/02, kdy došlo nejprve k demolici staré jídelny a dílen a poté k výstavbě nové tělocvičny, jídelny a dílen.

Další fotografie školy najdete ve fotogalerii.

ZŠ Solnice:

Dobrušská 81
517 01
Solnice, 

• Telefon: 494 596 740

Další informace naleznete na oficiálních stránkách ZŠ Solnice.