městoSolnice
-
Výlet do Českého ráje sobota 25.7.2015
25. července 2015
Vedoucí: Tomáš Jan
9 turistů - 3 auta
Kozákov
Na výlet jsme vyrazili s mírným zpožděním ze Solnice jedním vozidlem s pěti účastníky, za Jičínem " U Rumcajse " se k nám přidali další dva turisté, no a v cíli dojezdu v obci Koberovy za Turnovem nás již čekali manželé Žabokrtčtí,takže jsme po deváté hodině ranní vyrazili v ideálním počtu 9 lidí nad obec Koberovy a po Hamštejnském hřebenu s omezenými výhledy na Trosky a pod.jsme mírným stoupáním pokračovali k hlavnímu cíli našeho výletu - nejvyššímu vrcholu Českého ráje, vrchu Kozákov.
Sedlo pod Kozákovem
Po krátkém odpočinku a svačině v sedle jsme absolvovali závěrečný,poměrně strmý výstup na Kozákov,kde nás přivítalo nepřeberné množství lidí, aut a stanů,tady jsme se teprve dozvěděli,že se tu koná každoroční seriál Mistrovství světa ve sjezdu na tzv. cca 90cm dlouhých kolečkových prknech / zapomněl jsem oficialní název tohoto náčiní. Sport to je značně rizikový,sjížděli po komunikaci s nebezpečnými zatáčkami směrem na Železný Brod a dosahovali prý rychlosti až 90 km/hod. No však v pátek při oficielním tréninku tam prý letěl dvakrát vrtulník. Prostě takovéto hemžení mladých lidí z různých zemí jsem na Kozákově ještě nezažil.
Kozákov vrchol
Krátce o této lokalitě - Kozákov je 744 n.m. vysoký, v roce 1928 zde byla nadšenými turisty otevřena Riegrova turistická chata - dnes penzion stále v majetku KČT. V roce 1994 zde byla postavena ocelová telekomunikační věž s rozhledovou plošinou ve výšce 22m, kterou provozuje KČT odbor Semily a je přístupná i s chatou po celý rok. Po zaslouženém obědě v útulném prostředí chaty jsme ještě absolvovali výstup na rozhlednu a pokochali se,sice trochu zamlženým, ale neopakovatelným rozhledem na hrad Trosky, Ještěd,vzdálenější Ralsko a Bezděz. Jedná se o vyhlídkový bod I.kategorie a je tu prý za ideálního počasí možno zhlédnout cca třetinu Čech.
Trosky Klokočské skály Ještěd
Prudkým a docela náročným západním svahem jsme sestoupili ke studánce Radostná a dále do obce Loktuše, kde jsme se před výstupem na hrádek Rotštejn ještě posilnili v hostinci Na Špici, neboť začalo být docela horko. Dále jsme poměrně prudkým stoupáním vystoupili na krásný a také velmi romantický pískovcový hrad Rotštejn, který byl dlouhou dobu opuštěn a jehož v pískovci vytesané prostorné místnosti sloužili jako nocleh pocestných a úkryt v případě nepříznivého počasí.
Radostná studánka
Hradu se v devadesátých letech min.století ujali místní nadšenci, dnes jsou zde precizní dřevěná schodiště až na nejvyšší hradní plošinu s vyhlídkou. Moc se nám líbili místní průvodci,kteří nás velmi sympatickým způsobem seznámili nejen z historií hradu / pán / a dále zde funguje i hradní paní,která nás fundovaně zasvětila mj. i do tajů pečení chleba od časů Karla IV. a dokonce jsme ochutnali i několik druhů chleba upečených v současných soukromých pekárnách.Dále zde provádí pro děti soutěže v poznávání různých druhů zrní obilovin a semen rostlin. Prostě to tady opravdu stojí za návštěvu i pro děti to musí být velmi zajímavé.
Na hradě Rotštejn
Jelikož čas utíkal,odebrali jsme se dále, i přes hrozící déšť, pískovcovýni skalami členitým terénem s vytesanými schodišti a několika vyhlídkami do údolí a na Kozákov,t.j. tzv.Klokočskými průchody nad obec Klokočí,
Klokočské skály
Zde nás zaskočila jediná větší dešťová sprška, ale než jsme navlékli pláštěnky, tak bylo po dešti,prostě bylo to jen takové docela příjemné osvěžení. Tady jsme se také rozhodovali, zda navštívíme ještě blízkou jeskyni Postojna - největší jeskyni Českého ráje, ale vzhledem k pokročilému času jsme to odložili na příště. Po prudkém sestupu "přírodním" schodištěm vytesaném v pískovci, jsme prošli obcí Klokočí a nad obcí u pěkně opravených Božích muk odbočili na poslední úsek naší trasy, a to 2 km dlouhou pohodovou stezku višňovými sady / právě dostatečně dozrálé / za již pěkného slunečného počasí k zaparkovaným vozidlům do obce Koberovy.
Koberlovy
V této krásné obci, která je od ostaního světa docela izolovaná, musí asi lidé docela makat, jak tu píší, byla v nedávné době vyhlášena i Vesnicí roku Libereckého kraje. Prostě stojí opravdu za návštěvu. Takže příjemně unaveni jsme krátce po 18.hod. s přáním šťastného dojezdu odjížděli různými trasami / osádka Solnice přes Malou Skálu,Turnov a Jičín/ do svých domovů.
Zdrávi došli i dojeli všichni !
Zapsal: Honza Tomáš
Foto: Honza Tomáš, Rak Josef
