městoSolnice
Výlet Kčt Solnice na Jiráskovy skály,Čáp a Ostaš.
27.6.2019
Výlet na Jiráskovy skály, Čáp a Ostaš.
27.6.2020
18 účastníků
Vedoucí: Jan Tomáš
Ze Solnice jsme vyrazili v 7.30 hod. třemi auty a celkem 14 účastníky na celodenní výlet a po zhruba hodině a čtvrt pohodové jízdy jsme dorazili do výchozího bodu našeho putování k osadě Skály nad Teplicemi n.Met.Výhodou bylo,že dost velké výškové převýšení z okraje Teplic "nahoru" jsme "zdolali" v pohodě pomocí našich automobilů.
Osada Skály se stejnojmenným hradem a pod ním položeným zámkem Skály /něm.Bischfstein/je velmi často turisty navštěvovaným výchozím bodem pro výstup na vrchol Čáp,který je nejvyšším bodem celých Adršpašsko-teplických skal o nadm. výšce 786 m n.m. Zde se k nám připojili další čtyři účastníci a po zaparkování aut jsme se již vydali pěkně udržovanou chatovovou osadou k rozcestníku Pod Čapím vrchem a dále na vlastní pískovcový vrchol Čápu,na kterém byla v roce 2014 vybudována moc hezká,celoročně přístupná, dřevěná rozhledna s točitým železným schodištěm uvnitř.
Ve výšce cca 15 m je rozhledová plošina,ze které je pěkný rozhled na všechny světové strany.Nejblíže bylo pod námi položené Teplické skalní město a na druhé straně cíl naší výpravy, stolová hora Ostaš a dále pak Hejšovina a Bor.
Po pokochání se rozhledy,za pěkného počasí a svačince jsme stejnou cestou sešli zpět do osady Skály a následně jsme vystoupali na zříceninu hradu Skály,který byl založen na konci 14.století. V rámci přístupu do areálu hradu je v příkrém svahu vybudováno dřevěné schodiště, které značně usnadňuje výstup a zároveń zamezuje případné erozi hradního vrchu. Vlastní hrad je umístěn na pískovcových skalách, do skal jsou vytesány i některé místnosti,po žebřících je možno vystoupat na vrcholovou rozhledovou plošinu,moc pěkné výhledy. Na hradní vršek navazuje Chráněné území Jiráskovy skály, kam je z hlediska ochrany omezen přístup pro turisty. Po sestupu z hradu jsme ještě obešli sluncem zalité tzv.Černé jezero s opravdu úplně tmavou rašelinovou vodou s výskytem suchopýru a dalších bahenních rostlin.
Po obejítí jezera jsme došli k zámku Skály z roku 1666, dnes je to hotel s restaurací,kde je možno se o víkendech zastavit a občerstvit.I my jsme toho využili a popili pivečka apod.
Následně jsme se vydali převážně sestupem do malebné obce Dědov, s hezkými a v některých případech opravdu "vyšlechtěnými" chaloupkami s příslušnou květenou a udržovanými trávníky.Jelikož jsme šli úsek po asfaltu a to převážně na plném slunci, rádi jsme odbočili do stinného údolí Klučanky a podél potoka mírným stoupáním zdolávali nejdříve po lesní cestě a později po stezce kopírující potok nazvaný poeticky Pelegrínka vlastní výstup na Ostaš. Skoro všichni jsme již byli žízniví a netrpělivě vyhlíželi avizovanou studánku U Klobouku s pitnou vodou.Bohužel jsme však byli zklamáni,neboť v přívodní trubce do studánky tekl jen nepatrný "čůrek" a vlastní studánka byla zanešená plavajícím jehličím apod.Takže většina účastníků to vzdala,tempo, i přes zdolávání závěrečného, poměrně strmého výstupu, se rapidně zvýšilo a skoro všichni již spěchali na občersvení do chatové osady Pod Ostaší,kde jsme se občerstvili a odpočinuli. Chatová osada je opravdu hezky udržovaná,chatky poměrně prostorné, vzhledem k možnosti výjezdu a parkoviště je zde opravdu hodně návštěvníků a to hlavně rodiny s dětmi. Kromě hospůdky a chatek je zde také kaple Sv.Kříže z roku 1859,u které je malý památník na tragicky zahynulého horolezce Mir.Šmída. Je zde také velmi pěkný výhled na Broumovské stěny a také naše Orlické hory.Někteří se po občerstvení vrátili na rozcestí a po skalním hřebínku vyrazili ke skalnímu útvaru Kočičí skály.
Vzhledem k poměrnému horku jsme již vzdali ještě původně plánovaný výstup na vlastní vrchol Ostaše, takovou, jakousi "morální" omluvou nám bylo to,že v labyrintech Ostaše je v současné době prováděna těžba kalamitního dřeva a bylo by to asi "hůře "průchodné.Nicméně jsme zase tolik domů nespěchali, takže ušetřený čas jsme využili ještě zastávkou v Hlavňově u zrekonstruovaného rybníka a zde nějaký čas opravdu příjemně strávili ve venkovním posezení hospůdky Na hrázi. Trošku jsme zklamali z hlediska možností koupání a nikdo z nás se ke koupajícím nepřipojil a to byla docela teplá voda. Jeden z účastníků možná měl chuť se vykoupat, ale bohužel zase strávil poměrně hodně času čekáním na objednaný smažený sýr,i to se občas stává.
Potom ještě společné foto na hrázi rybníka a odjezd přes Polici nad Met. a Náchod do Solnice,kam jsme šťasně dorazili kolem půl sedmé večer ještě za plného sluníčka.Zdrávi došli.
Zapsal: Jan Tomáš
Foto: Josef Jirsa, Míra Lingr, Rak Josef
Publikoval: Rak Josef
