Zájezd Kčt Solnice do Českého lesa

Turistický zájezd Český les konaný ve dnech 18.-21.května 2018. 

V pátek dne 18.5. jsme vyrazili v 5.00 hod.ráno z Rychnova n.Kn. a postupně autobus přibíral další účastníky na trase Solnice-Dobruška-Náchod, posledním nástupním místem byl Hr.Králové. Díky dochvilnosti účastníků nedošlo k žádnému zdržení a mohli jsme včas a v plném počtu vyrazit směr Praha a Domažlice. První krátká zastávka byla před Prahou.Pražský okruh jsme projeli v pohodě a vyrazili směrem na Plzeň,na dálnici jsme absolvovali  za Prahou ještě „odpočinkovou zastávku řidiče“. Na parkoviště do střediska Chodska – pěkného města Domažlic jsme dorazili krátce po 11 hod. Zde jsme si dali v rámci procházky a oběda 2,5 hod.rozchod. Krátce o městě - jedná se o bývalé okresní město s cca 11 tis.obyvateli situované cca 50 km od Plzně a 15 km od Folmavy - hraničního přechodu do SRN. Při příjezdu do Domažlic – srdce Chodska už zdálky vítají návštěvníky siluety dvou věží,z niž jedna patří Chodskému hradu, v němž sídlí Muzeum Chodska s bohatými etnografickými sbírkami,druhá je součástí  arciděkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Krásné a prostorné Chodské náměstí je lemováno nádhernými měšťanskými domy s podloubími. Náměstí a celé vnitřní město je městskou památkovou rezervací.Každý druhý  srpnového víkend se zde konají Chodské národopisné slavnosti,jejíž součástí je i slavná Vavřinecká pouť na návrší Veselá hora u kostela sv.Vavřince.Této akce se pravidelně zúčastňuje na 30 tis.návštěvníků.

O půl druhé jsme odjeli z krásných Domažlic do cca 11 km vzdálené obce Pec pod Čerchovem.Odtud krátce po 14 hodině již pěšky družstvo A /dále dr.A/pod vedením Pepy Jirsy vyrazilo na Čerchov, což je nejvyšší vrchol Českého lesa o nadmořské výšce 1042 m n.m. Strmý výstup v délce 4,4 km s převýšením přes 500m,po sezení v autobuse opravdu hodnotný výkon.Ostatní,kteří si netroufli zdolat tuto trasu, pokračovali autobusem do vesničky Trhanov,kde jsme si prohlédli z venku Lomikarův zámek,který je v současné době uzavřen.V tomto svém zámku Lomikar přesně rok po popravě Jana Sladkého-Koziny v roce 1696 zemřel a traduje se ,že se tak Kozinova výzva „do  roka a do dne na Boží súd“vyplnila.Ale my jsme se více věnovali prohlídce a občerstvení ve stylové hospůdce „ U Jána“ se zachovalým starým inventářem a různými archiváliemi vč.velké původní pece. Jsou zde nainstalovány velkoformátové obrazy s motivy s chodských dějin.V neposlední řadě zde čepují i dobré pivo,takže zdejší hospoda je vyhlášená a opravdu stojí za návštěvu.

Po necelé hodině  jsme však již museli pokračovat dále a příjemně stráveným stoupáním v pohodě autobusu jsme hezkou silničkou vystoupali přes Chodov na Výhledy a v Caparticích jsme zajeli na parkoviště.Zde jsme krátce počkali na sjednaného průvodce,kterým byl sám ředitel Městských lesů Domažlice pan Ing.Jan Benda,který k nám přistoupil a díky jemuž jsme mohli absolvovat zhruba 6,5 km výjezd na Čerchov v sedadle autobusu.Po úzké,místy panelové cestě jsme ocenili schopnosti našeho pana řidiče a dále výklad pana Bendy ohledně zdejších lesů a přírody vč. současné aktuální problematiky výskytu kůrovce.Při  dojezdu na vrchol Čerchova jsme se vítali s našimi borci ze dr.A,kteří již dorazili,případně docházeli, na vrchol.Prostě to časově díky jejich dobré fyzičce perfektně vyšlo.Pan Benda nám otevřel zdejší rozhlednu -Kurzovu věž a tak jsme mohli po 129 schodech vystoupat na rozhledovou plošinu ve výšce 16m.Zde nám zhruba hodinu vykládal o zdejším kraji,jeho minulosti a ostatních zajímavostech.Tento člověk je opravdu místní patriot a z titulu své funkce i opravdový lesní odborník a navíc i aktivní činovník domažlického odboru KČT,který byl založen jako jeden z prvních v Čechách.Do roku 1990 byl Čerchov nepřístupný a obsazený armádou.Ještě dnes je na vrcholu a v jeho okolí několik značně chátrajících vojenských objektů,jejichž ekologická likvidace si vyžádá značné náklady.Po již společném sjezdu z vrcholu Čerchova jsme se na parkovišti rozloučili s pocity díků s panem ředitelem a na základě jeho rady jsme se vydali nejkratší trasou do místa našeho ubytování. Po místních uzounkých silničkách silně připomínajících,že se co nevidět objevíme s autobusem na dvoře některé hájenky,jsme krásnou nedotčenou přírodou nakonec šťastně dojeli kolem 18 hod.do Rybníka,tedy ne do některého po cestě,ale skutečně do obce Rybník s velkým R,kde jsme měli zajištěno ubytování. Po ubytování a dobré večeři proběhl první večer většinou formou individuelních procházek po obci.Pepa Vanický potom ještě na pokoji „ladil“ kytaru na druhý večer.

Druhý den našeho putování jsme vyrazili společně přímo z rekr.střediska Rybník po červ.tur.značce přes osadu Závist k prameni Radbuzy.Pramen se nachází na západním svahu Pivoňských hor v nadm.výšse 689 m n.m.,jedná se o opravdu kouzelné místo v lesích. Pramen byl členy KČT upraven a byl zde vybudován dřevěný altánek.Po odpočinku  jsme vystoupali  přes rozcestí Liščí domky /místo zaniklé osady/na zříceninu hradu Starý Herštejn,která se nachází na poměrně strmém skalnatém kopci  o nadm.výšce 878 m n.m. na historické česko-hornofalcké hranici. Z hradu zbyly dva pásy vyzděných příkopů,zbytky zdí a věže a zřícenina situována uprostřed lesů je docela romantická.Z hradu jsme sestoupili do Vranovského sedla,dr.A pokračovalo po hřebeni Českého lesa zajímavými partiemi přes vrcholy Velká skála,Škarmanka /nejvyšší bod trasy 888 m n.m./,Tyrolka,Haltrava na rozcestí  Sádek. Odtud absolvovali náročný prudký sestup do cíle, jímž bylo městečko Klenčí pod Čerchovem,celková délka trasy cca 18 km,dr.A a zejména vedoucímu Pepovi Jirsovi patří velké uznání,jste dobří.Družstvo B si,vzhledem k dostatku času pohodově odpočinulo na sluníčku ve Vranovské sedle a odsud jsme již jenom sestoupili do malebné vesničky Pivoň,kde nás čekal autobus,celková délka trasy dr.B cca něco přes 10 km. Nutno podotknout,že na obou trasách nebyla,kromě napití se vody z pramene Radbuzy, žádná možnost občerstvení .

Pro zajímavost,je zde mimo jiné také augustiánský klášter,architektonicky snad druhý nejcennější v Čechách,v současné době je však nepřístupný a v rekonstrukci.Z Pivoně jsme potom odjeli přes Poběžovice a Postřekov do Klenčí pod Čerchovem,kde jsme po prohlídce obce počkali v pohostinné restauraci na příchod dr.A. V Klenčí je jinak inf.středisko dále Muzeum J.Š.Baara s jeho rodnou komůrkou,je zde také Dům přírody Českého lesa a kostel sv. Martina, kde odpočívá v rod.hrobce i pověstný Lomikar.Dr.A bylo žíznivé a proto zavítali po sestupu do Klenčí hned do první „horní“ hospody,ale nakonec jsme se všichni šťastně sešli na náměstíčku u autobusu. Vzhledem k tomu,že bylo ještě poměrně dost času,tak jsme vyjeli autobusem ještě na vyhlídku tzv.Výhledy,odkud zhlížel Jindřich Šimon Baar s oblibou a často na svůj rodný kraj a kde má také vybudován památník.Odtud jsme se ještě cca 1,5 km prošli po rovině k parkovišti a krátce poseděli v hezkém a slunečném podvečeru ve venkovním posezení  místní  hospůdky.Na závěr jsme odjeli po již známé trase z prvního dne do pohostinné náruče našeho rekr.střediska Rybník.Navečer část účastníků využila možnosti zahrát si kuželky a ostatní si zazpívali při kytaře našeho obětavého Pepy Vanického.

Třetí den našeho putování Českým lesem /neděle/ dr.A vyrazilo přímo z rekr.střediska Rybník nejkratší cestou do Bavorska po cyklotrase a přes turist.hraniční přechod Švarcava-Schwarzach do městečka Stadlern. Dr.B se usadilo v autobuse a přesunulo se přes nejbližší silniční hran.přechod Železná – Waldfrieden a dále přes obce Eslarn,předm.Schonsee a Dietersdorf také do městečka Stadler,kam jsme dorazili před desátou hodinou.Samozřejmě jsme tu byli, díky rychlému autobusu, dříve než dr.A a tak jsme po krátké prohlídce náměstíčka a kostela vyrazili pěšky na plánovanou trasu s tím,že nás stejně brzo dravci z dr.A dojdou.Na to,že bylo nedělní odpoledne,nebylo nikde ani živáčka,říkali jsme si ,že snad tady vymřeli nebo mají případně snad zákaz vycházení. No nic,značka nás vedla historickou křížovou cestou na Kalvárii situovanou těsně nad městečkem a dále jsme procházeli krásnou scenérií mezi skalkami,borůvčím a bíle kvetoucími brusinkami- úžasné.Po této ranní idylce jsme již poměrně strmě stoupali na a nakonec i vystoupali na zříceninu hradu Reichenstein, dochovala se tady pouze část obvodové hradby a zbytek věže /bergfritu/,výhledy jsou zde značně omezeny vzrostlými stromy.

Dále jsme procházeli pohlednými  lesními partiemi k   rozhledně  Bohmerwaldturm na vrcholu kopce Ebene 894 m n.m.Již ze vzdálenosti cca 1 km od rozhledny jsme slyšeli hudbu a veselí. No a když jsme dorazili pod samotnou rozhlednu,zjistili jsme,že je zde v plném proudu oslava, možná pouť .Bylo tady množství lidí,stánky s občerstvením /voněly tu krásně ty jejich bílé klobásy/ a nechyběla tady ani kapela asi 12 muzikantů oblečených v typických kraťasech a bílých podkolenkách.Taky jsme pochopili,proč dole v městečku nebyla „ ani noha“,všichni slavili tady. I přes ten šumraj jsme zdárně vystoupali za zvuků řízné dechovky na rozhlednu s přepychovým kruhovým výhledem. Výhled na Čerchov,Lysou skálu,Přimdu a další vrcholky Českého lesa byl úžasný.V dálce jsme zahlédli i Šumavu s Velkým Javorem.Krásný pohled byl i přes hranice do Čech,kde jsme zahlédli blízkou obec Pleš a nad ní  dominantu nejbližšího okolí – věž Velký zvon na stejnojmenném kopci.Bohužel dle následného zjištění, tato věž,vybudovaná armádou v roce 1950 je stále ještě oplocená a veřejnosti nepřístupná,což je opravdu škoda,byl by odsud také krásný rozhled.Jinak rozhledna na Ebene byla vybudována v roce 1983 prý z důvodu,aby se rodáci z bývalých Sudet mohli dívat na svůj rodný kraj.Rozhledna je celodřevěná na zděném základě,je velmi dobře udržovaná a co je hlavní – je bez poplatku a stále otevřená.Takže po kochání se výhledy jsme  pokračovali dále směrem k naší státní hranici a část trasy prošli přesně po hranici chodníčkem vedeným v zářezu stáv.terénu mezi bílými patníky označ.CS a D. Přesně tudy asi chodívali pohraničníci se svými psi,docela romantické.Opět pěknými lesními partiemi jsme prošli na vrchol Schillenberg a odtud jsme již definitivně nabrali  směr ČR.

 Po příchodu na st.hranici a to tur.přechod Friedrichshang –Pleš jsme prošli pod dnes již symbolickou modrobílou závorou a opět ocitli „doma“.Zde nás také dostihli první účastníci z dr.A,tito se však ještě šli občerstvit do německé hospůdky umístěné zde na hranici.Odsud zbývaly do cíle naší dnešní etapy necelé 2 km po rovině,takže jsme v pohodě došli během půlhodinky do obce Pleš, kde na nás čekalo občerstvení v útulném penzionu a také zároveň autobus.Když však mluvím o obci Pleš,jde vlastně o nepatrný zbytek bývalé velké obce, která byla v rámci zřízení hraničního pásma v roce 1950, až na pár stavení,zcela armádou zlikvidována vč.kostela  a hřbitova.Na památku bývalého kostela sv.Jana Křtitele byla v jeho základech postavena prostá kaple.Pro ilustraci, v roce 1930 měla tato obec 726 obyvatel, z toho však bylo 707 německé národnosti.Ještě je záchranou, že na místě zaniklé obce je v současné době velmi dobře fungující penzion s terasou,odkud je nádherný výhled na vrcholky Českého lesa a rozhlednu na Ebene.V rámci zvýšení ubytovací kapacit byly majiteli penzionu postaveny na jejich pozemku další tři ubytovací domky,takže toto středisko se stává díky své poloze v blízkosti hranice / Němci sem jezdí na jídlo/a krásnému okolí ,střediskem turistiky v této oblasti  Českého lesa.Je třeba také zaznamenat,že dr.A absolvovalo dnešního dne celkem cca 17km a dr.B asi 10,5km.Po náležitém občerstvení a relaxaci v penzionu Pleš jsme autobusem šťastně, díky umu řidiče, odjeli jedinou příjezdovou uzoučkou komunikací na hlavní silnici a vzhledem k dostatku času jsme zajeli ještě do starodávného městečka Bělá nad Radbuzou, prohlédli si náměstíčko a barokní most se šesti sochami svatých. Někteří se dočkali také konečně po čase prý výborné zmrzliny.Pravda, v řece Radbuze zde již teče podstatně více vody než u pramene,ale už rozhodně není k pití.Po příjezdu do Rybníka náš čekala opět výborná a bohatá večeře o třech chodech,bohužel však již poslední. Večer, v rámci rozlučovacího večírku, nám opět obětavě zahrál Pepa Vanický a při zpěvu a v dobré pohodě čas rychle utíkal,takže někteří se bavili ještě dlouho po půlnoci,chudák kytarista,takhle si tu asi moc neodpočinul,ale díky Pepo za to!

Poslední den našeho zájezdu jsme se rozloučili s místem našeho dočasného pobytu – rekr.zařízením v Rybníku a kolem deváté hodiny ranní odjížděli k dnešnímu našemu cíli, městu Plzeň,kam jsme dorazili před jedenáctou.Během cesty autobusem nás seznámil Pepa Jirsa s dějinami a památkami města.Poštěstilo se nám zaparkovat  v nejbližší možné vzdálenosti od středu města a to na parkovišti autobusů v Truhlářské ul. u Štruncových sadů cca 5 minut chůze od náměstí.Po rozchodu jsme individuelně poznávali krásné město,k jehož alespoň trochu bližšímu poznání by nestačil  určitě ani celý den.Přesto každý měl možnost a čas navštívit alespoň náměstí Republiky a prohlédnout si katedrálu sv.Bartoloměje. Zejména rozhled z nejvyšší gotické věže v Čechách byl opravdu unikátní a umožnil vynikající výhled na historické jádro města a celé okolí vč.řeky Radbuzy a Mže.Také odpočinková zóna poblíž řeky Radbuzy – Smetanovy,Kopeckého a Šafaříkovy sady vč.Anglického nábřeží  jsou plné vodotrysků,kaváren a hospůdek s venkovním posezením,opravdu zde panuje uklidňující atmosféra a pohoda.Také historické stavby jako Velká židovská synagoga,Západočeské a Národopisné muzeum vynikají a to zejména při pohledu z věže katedrály.Opravdu krásné město,určitě stojí za to se tu zastavit na delší dobu a blíže ho poznat.Čas však nezadržitelně utíkal a tak jsme se s Plzní museli rozloučit a vyrazili jsme k domovu.Ještě jsme se původně chtěli „mimo  plán“zastavit v Rokycanech v Muzeu na demarkační linii s velkou expozicí voj.techniky a výzbroje,ale vzhledem k panujícímu vedru a narůstající únavě jsme tento záměr nakonec,k nelíčené radosti v autobuse přítomných dam, zrušili bez náhrady.Jinak cesta probíhala bez komplikací,Pražský okruh jsme projeli plynule a s údivem sledovali stojící vozidla v protisměru,kolona byla dlouhá kolem 15 km a to ve všech třech pruzích.Byl všední den,takže spousta kamiónů,my jsme měli prostě štěstí.No a v Praze začalo postupné,po čtyřech dnech strávených společně,trochu nostalgické loučení,neboť nám zde vystoupili první dvě účastnice.A dále klasicky Hr.Králové,Náchod atd.,poslední účastníci vystoupili v Rychnově n.Kn.,myslím krátce po 18 hodině.

Pokud bych na závěr chtěl krátce zhodnotit tento náš zájezd,chci v prvé řadě konstatovat,že jsme navštívili opravdu  kraj s dosud krásnou a nedotčenou přírodou,s nádhernými udržovanými lesy,kraj,který z kterého dosud vyzařuje opravdu klid a pohoda.Český les,možná právě díky své vylidněnosti, si do dnešní doby zachoval svůj původní ráz a přírodní krásy.A obyvatelé od světa /hlavně asi v zimě/odloučených vesniček jsou sdílní,milí a snaží se si ty své vesničky v rámci možností zvelebovat a zkrášlovat.Co se týče ubytování,bylo pro nás,nenáročné turisty, plně vyhovující,obsluha milá a rychlá a zvláště stravování s tříchodovými bohatými večeřemi bylo vynikající jak po stránce kvality tak kvantity.Takže Pepa Holec nám zase zajistil parádní rekreaci-Pepo moc díky,vzpomínali jsme na Vás,děkuji také Jindře Kubcové za organizaci ubytování .

Co se týče turistického vyžití,myslím si,že i když to nedělám rád,rozdělení na dvě výkonnostní skupiny bylo v tomto případě nutné,díky tomu si každý mohl zvolit trasu dle svých momentálních schopností. Takže si tímto způsobem každý užil podle svého a nešel „na doraz“.Děkuji tímto Pepovi Jirsovi za obětavé a perfektní vedení skupiny A, která v rámci této akce ušla opravdu podstatně více km.Obdivuji především některé starší účastníky našeho zájezdu,jak se nakonec docela v pohodě vyrovnali  s náročností jednotlivých tras.Velký dík patří také našemu řidiči panu Kohlerovi za ochotu a bezpečnou a spolehlivou jízdu i na těch nejužších silničkách v Českém lese.V neposlední řadě děkuji v podstatě všem účastníkům za to,že jsme vytvořili dobrou partu a že každý svým dílem přispěl k dobré náladě a naplnění programu našeho zájezdu do Českého lesa.

Zapsal: J.Tomáš

Foto a publikace: Josef Rak