Zájezd KČT Solnice do Lužických hor

Zájezd KČT Solnice do Lužických hor

Datum:  22. - 25. května 2025

52 účastníků, z toho 21 členů KČT Solnice

Vedoucí:  Pepa Jirsa, Radek Zima

        Autobus vyjíždí ve čtvrtek tradičně z Rychnova, odkud odjíždí převážná většina účastníků. Kromě busu jedou dva členové i s dětmi vlastním autem. A tradičně bus zastavuje na dvou místech v Solnici a pak v Kvasinách a na benzinové pumpě v Dobrušce. Tentokrát se nezajíždí do Náchoda, tamní účastníci, protože probíhá rekonstrukce průběžné silnice a zajížďka na nádraží by v ranní špičce znamenala velké zdržení, dojíždějí vlakem do Nového Města nad Metují, kde je nabíráme. A poslední účastník tradičně nastupuje v Jaroměři. A odtud už kolem Hradce Králové jedeme k Jičínu, kde bereme směr Turnov. Za Jičínem z hlavní silnice odbočujeme vlevo a stoupáme k čedičovému vrchu Trosky se stejnojmennou zříceninou hradu, kde u tábořiště Svitačka vylézáme z busu.

         Výkonnější družstvo jde cestou po Zlaté stezce Českého ráje Podtroseckými údolími k rybníku Nebákov a Podsemínskému rybníku až na rozcestí U Přibyla.  Odtud pokračuje po žluté značce k Věžickému rybníku a pak Věžickým údolím k vypuštěnému rybníku Vidlák s otevřeným občerstvením – délka túry 8 km.  Méně výkonné družstvo volí z tábořiště cestu přímo nejdříve k hotelu a pak i k hradu Trosky. Všichni vystupují na Babu, někteří zdolávají i Pannu a zastavují se v chatě. Odtud pak přes osadu Tachov sestupují poměrně prudce k rybníku Vidlák - délka túry 4 km. Počasí nám v ten den moc nepřeje, sice neprší, ale je poměrně chladno.

                  Z parkouviště Vidláku pak všichni jedeme do místa ubytování v Jiřetíně pod Jedlovou, kde budeme bydlet v Církevním penzionu, umístěném v bývalém klášteře, Kongregace dcer Božské lásky. Ten se nachází v úzkých pravoúhlých uličkách obce a vůbec nepočítáme s tím, že až před vchod dojedeme busem.  Ale náš řidič je velký mistr a zvládá to bravurně každý den. Orientace v rozsáhlých prostorách kláštera je velmi náročná, ale  každý má nakonec své lůžko a časem se naučí i dojít na snídani a na odjezd k autobusu. V penzionu se netočí pivo, restaurace na náměstí je zavřená, což předem víme a tak máme s sebou vlastní pípu a šedesát litrů piva. Po dvou večerech pobytu se ukazuje, že je to málo.

      Druhý den, tedy v pátek je pro většinu účastníků na programu výstup na nejvyšší horu Lužických hor, Luž 793 m n. m. Všichni odjíždíme busem přes Svor a Cvikov do Mařenic a následně do Dolní Světlé. Dojet až na parkoviště nám nedovoluje poškozený most. A tak všichni jdou pěšky po zelené až na přechod do Saska u Krkavčích kamenů, odkud si vlastní túru volí několik skupin.

     Ta zdatná jde podél hranice na východ a pak cestou Orgelweg do Saska a pak přes Nonnenfelsen k chatě Berggasthof Nonnenfelsen. Další skupina jde přímo ke zmíněné chatě. Obě skupiny se pak vracejí do Čech přes přechod Waltersdorf, někteří pak jdou přímo na chatu Luž, výkonní ještě zdolají skalnatý vrchol Luže s nově vybudovanou saskou rozhlednou.

     Třetí skupina, ta nejméně výkonná se po prohlídce Krkavčích kamenů vrací zpět k autobusu do Dolní Světlé a pak busem přejíždí do Horní Světlé na parkoviště k chatě Luž, odkud někteří zdolávají vrchol Luže s návratem stejnou cestou.

     Každý si může vybrat túru, která mu v ten den vyhovuje. Autobusem od chaty Luž se všichni zdravě unaveni vracíme zpět do Jiřetína na ubytování. Délka túr od 6 km do 11 km, ovšem s velkým převýšením. Večer v rámci Noci kostelů je možné si prohlédnout místní otevřený kostel Nejsvětější Trojice, někteří zdolávají i Křížovou horu. Počasí nám přeje, je slunečno, a umožňuje daleké výhledy do Čech i do Saska.

        V sobotu většina účastníků volí túru spojenou s návštěvou Rumburku. Tam odjíždíme naším busem a poté ho odesíláme do cíle túry, do Krásné Lípy. V Rumburku si prohlížíme klášter Kapucínů s kostelem sv. Vavřince a především Loretu, věrnou kopii italského originálu. Kaple Panny Marie v sobě skrývá sošku Černé Madony s dítětem. Na celém objektu probíhají náročné restaurátorské práce, vnější stěny se zdají být už zhruba obnoveny, ale uvnitř zbývá ještě spousta práce.

       Pak následuje prohlídka Šmilovského ulice s krásnými podstávkovými domy a nakonec prohlídka Lužického náměstí s návštěvou cukrárny. 

     Odtud nás vede cesta na vrchol Dymník 515 m n. m. se stejnojmennou rozhlednou, kterou většina zdolává. V chatě je možno poobědvat a pak si prohlédnout Strom života, což je soubor 22 štíhlých otesaných obelisků v kruhu. V přilehlém resortu je velmi rušno, probíhá zde mistrovství světa v fotbalgolfu.

     Túra pak pokračuje převážně lesem nenáročným terénem až do centra Krásné Lípy, kde je také sídlo národního parku Českosaské Švýcarsko. Délka pěší túry 10 km. Někteří jdou ještě dále až do Jiřetína, kde bydlíme. Výkonná skupina, vedená Radkem Zimou si v tento den dělá samostatnou túru a zdolává vrchol Jedlové 776 m n. m. se známou chatou a kamennou rozhlednou, navštíví zříceninu hradu Tolštejn a po cyklotrase dorazí do nádražní restaurace Jedlová, kde po drobném občerstvení se družstvo dělí a část se vrací zpět trasou po zelené značce zpět do Jiřetína a část posedí déle a využívá vlakového spojení. Délka túry 7 a 11 km. Celý den je slunečné počasí, přející chození.

      V neděli opouštíme po sbalení věcí penzion a odjíždíme všichni do Zákup na předem objednanou prohlídku zámku, který po určitou dobu byl občasným sídlem císařské rodiny a za její éry byl vyzdoben nástěnnými malbami malíře Josefa Navrátila. Zde také následník trůnu Ferdinand d’Este uzavřel sňatek s neurozenou Žofií Chotkovou. Zámecké budovy jsou po celkové opravě, ale stále ještě je zejména u hospodářských budov co napravovat.

      Po prohlídce zámku jedeme všichni za už oblačného počasí přes Mimoň a Mnichovo Hradiště na začátek poslední túry, kterou uskutečníme v málo známých Příhrazských skálách. Bus nás vysazuje na parkovišti Dneboh - Kavčina, odtud následuje výstup po modré ke skalnímu hradu Drábské světničky. Trasa pochodu pak pokračuje po červené k troskám bývalého Píčova statku, někteří si před tím odskočí ke zřícenině hradu Klamorna. Túra pak končí u zříceniny skalního hradu Valečov. Délka túry 5 km. A po krátkém posezení za chladného počasí v místním občerstvení odjíždíme směr domů.

       Zájezd do poměrně málo známých oblastí Lužických hor a Českého ráje se určitě vydařil. Počasí nám přálo, ubytování v rozlehlém Církevním penzionu v prostředí křížů a svatých symbolů nemělo chybu, po dlouhé době bylo bez paland. Zaměstnanci kuchyně se k nám chovali velmi vstřícně, pan řidič Jan Petr od firmy Jarkovský byl profesionál stejně jako v minulých létech. A tak jediným nedostatkem bylo, že dovezené pivo došlo už druhý večer.

Zapsal: Pepa Jirsa

Foto: účastníci zájezdu

Publikoval: Pepa Rak