Navigace

Obsah

Zájezd KČT Solnice na Kokořínsko

Typ: ostatní
Zájezd KČT Solnice na Kokořínsko

Turistický zájezd KČT Solnice na  Kokořínsko ve dnech 19. – 22. května 2017.

Krajina z Bezdězu

     Na úvod uvádím charakteristiku Kokořínska,dlouho to zapomenutého kraje, který  nejdříve  objevil  mimo jiné zejména  básník K.H.Mácha a později i turisté.Zde si dovoluji citovat z jednoho turistického průvodce,jež obzvláště dobře charakterizuje zdejší malebný kraj : Kokořínsko – Máchův kraj,takto bylo toto území poprvé pojmenováno v turistickém průvodci v roce 1961.Své jméno získalo podle Karla Hynka Máchy,našeho významného romantického básníka 19.století,který si jej pro jeho rozervanou romantickou krásu velmi zamiloval a nechal se jím inspirovat pro svá stěžejní díla Máj a Cikáni.Romantiku oblasti nalezneme nejen ve velmi malebné krajině s množstvím lesů,rybníků,ve vesničkách s dochovanou lidovou architekturou,ale především v tajemných zříceninách hradů,v hlubokých skalnatých roklích a bludištích ponořených do věčného šera a chladu.Takže krátce asi tolik k charakteristice námi navštíveného území a nyní již k vlastnímu popisu průběhu zájezdu.

VelišVelišVeliš

     V pátek dne 19.5.  jsme vyrazili v 5.00 hod. z Rychnova n.Kn. a postupně na trase Rychnov n. Kn. – Solnice- Náchod nastoupili skoro na minutu v plánovaných časech všichni účastníci zájezdu, celkem bez řidiče 53 lidí. Po nástupu dostali účastníci naskenované barevné mapky plánovaných tras na následující dny. Z Náchoda jsme tedy odjeli bez zdržení a mohli  začít naplňovat program prvního dne zájezdu.Již na cestě jsme si provedli malou rozcvičku se zastávkou v Podhradí a krátkým,ale poměrně strmým výstupem na bývalý hradní vrch Veliš u Jičína.Některým zvláště rychlým a nedočkavým turistům jsme již zastavili v obci Veliš,takže si výstup prodloužili o cca 1,5 km. Na sopečném vrchu Veliš stával poměrně rozsáhlý hrad,po kterém bohužel skoro nic nezbylo,co se během doby nerozebralo na stavební materiál,to dokončil později vybudovaný lom na zdejší kvalitní čedič.Přesto je to velmi dobrý rozhledový bod na Jičínsko,jako na dlani jsme zhlédli Zebín,Bradu u Jičína,Tábor, Kumburk,Bradlec,Kozákov  i vzdálenější v oparu  se rýsující Ještěd a Bezděz.Potom jsme se již rychle přesunuli kolem Sobotky a Mladé Boleslavi do Bělé pod Bezdězem,kde jsme si krátce prohlédli náměstí ,historické jádro města je od roku 1992 městskou památkovou zónou.

Bělá pod Bezdězem

Bělá pod BezdězemBělá pod BezdězemBělá pod Bezdězem museum

Krátce před jedenáctou hodinou jsme během hodiny zvládli všichni společný výborný oběd v místní samoobslužné jídelně.Po obědě jsme se vydali do objektu zámku,zde jsme navštívili a prohlédli si zajímavé exponáty místního vlastivědného muzea. V zámecké kapli pak s povolením slečny průvodkyně zahrál jeden hudebně nadaný účastník našeho zájezdu krásně na varhany, na sborový zpěv ostatních však již bohužel nedošlo. Potom jsme se již urychleně vydali na další cíl našeho putování a to blízký hrad Bezděz.

Bezděz

BezdězBezděz

BezdězBezdězBezděz

BezdězBezdězBezděz

Po příjezdu na parkoviště jsme v horku vystoupali cca 1,5 km na hradní vrch a prohlédli si královský hrad Bezděz,který je jedním z nejvýznamnějších gotických hradů v Česku,ale patří i mezi naše nejzajímavější a nejoblíbenější středověké památky. Hrad je postaven na znělcovém vrchu Velký Bezděz ( 604 m n.m. ),později na něm často pobýval a lovil v okolních lesích Karel IV, který mimochodem v roce 1367 založil Velký rybník,nynější Máchovo jezero.Je nejlépe dochovaným hradem Přemysla Otakara II. a vytváří spolu se sousedním vrchem Malý Bezděz (577 m n.m.)zdáli viditelnou charakteristickou dominantu kraje.Po sestupu jsme se občerstvili v hospůdce pod hradem,ale jelikož čas již pokročil,rozdělili jsme se na dvě skupiny,z níchž jedna početnější se vydala po kratší cca 5 km dlouhé Máchově cestě  lesními partiemi do Doks a druhá skupina vystoupala do sedla a potom na vrch Malý Bezděz,obešla tento kopec a dále již ve stopách první skupiny po Máchově červeně značené cestě dorazila  v cca 18 hod. na místo ubytování v rekreačním areálu Poslův Mlýn těsně před obcí Doksy,kde se již čekal autobus s bagáží a v hostinci se občerstvující první skupina.Po ubytování a společné večeři byl volný program s možností posezení  v hospůdce,což využilo asi nejvíce účastníků.Je nutno podotknout,že Poslův Mlýn je rozlohou velice velký rekreační areál situovaný u Poselského rybníka v „lůně přírody“,sloužící patrně nejvíce  školám v přírodě a různým mládežnickým aktivitám,je tu několik hřišť  a atrakcí je velká vzduchová trampolína. Všechny objekty jsou pečlivě udržovány, i naše ubytovací chaty byly na dobré úrovni a plně vyhovující,můžeme všem turistům doporučit,pěkně se tu spalo.Je tady však  možnost ubytování   i pro náročnější hosty.

V kempuV kempu

        Druhý den – v sobotu jsme ráno prožili trochu slavnostnější chvilku,většina členů KČT Solnice si oblékla krásně „svítící“ trička zářící novotou,jsou moc hezká,hned jsme museli provést společné foto. Tímto děkujeme všem,kteří se o nová trička zasloužili,budou výborné zejména také v rámci cyklovýletů z hlediska bezpečnosti cyklistů. Jen ta na okraj, jedinou, celkem bezvýznamnou nevýhodou je,zejména pro dámy,aby se dokázali dokonale zamaskovat při čůrání na trase,dá to docela zabrat,ty trika „svítí“ i v jarním zeleném lese.

    Po snídani jsme před devátou hodinou ranní vyrazili autobusem směrem na Mšeno do centra obce Lobeč, kde jsme od 10 hod. absolvovali plánovanou  prohlídku zdejšího historického pivovaru. Průvodcem byl sám současný majitel pivovaru,rodák skoro z našeho kraje – z Broumovska. Na to, že je poměrně mladý a povoláním architekt, nás neobyčejně poutavou formou seznámil se slavnou a později i pohnutou historií tohoto původně parostrojního pivovaru, kterému hrozil zánik a který nakonec koupil a zachránil pro budoucí generace .Postupně nás provedl renesančním jádrem pivovaru se síní někdejšího „ ležatého hvozdu“ ,ukázal nám původní kancelář pana Sládka a na opravené někdejší sladové půdě seznámil se stálou výstavou o historii pivovaru a zlatých letech českého piva na přelomu 19. a 20.století. Po sestupu do pivovarského dvora jsme si prohlédli trojlodní budovu původních sklepů s velkou kamennou lednicí z 19.století.Zde nám vysvětlil průběh a způsob dřívějšího těžení a uskladňování ledu pro chlazení skladů piva – neskutečně zajímavé.Prohlídka pokračovala návštěvou řemeslné pivovarské provozovny s novou varnou,provozní halou a ležáckým sklepem,vše v interiérech z 19.století.Zlatým hřebem byla nakonec ochutnávka piva přímo v ležáckém sklepě z tanků se zrajícím pivem. Pan majitel měl opravdu,kromě všeobecného přehledu,znamenité znalosti o pivu a historii pivovarnictví a bylo vidět,že tento obor je jeho obrovským koníčkem.Exurze se protáhla na více než dvě hodiny,bylo to velice zajímavé a poutavé,i Ti z naší výpravy, kteří navštívili jiné pivovary – Plzeňský Prazdroj apod.,říkali, že tato prohlídka byla na skvělé úrovni a velmi zajímavá.Pochopili jsme,že výroba kvalitního piva vyžaduje hodně zkušeností a je to taky „ pěkná věda“.

Pivovar LobečPivovarPivovar

PivovarPivovar

PivovarPivovar

V pivovaruV pivovaruV pivovaru

      Po rozloučení s panem majitelem jsme se prokřehlí z pivovarských sklepů občerstvili v místní pivovarské restauraci a vydali se po modré turistické značce přes obec Nosálov ( několik krásných historických roubenek ) pod Vrátenskou horu. Po poměrně nenáročném výstupu na tento kopec jsme vystoupali na zdejší rozhlednu.Na Vrátenské hoře (508 m n. m.) byl v roce 1999 vybudován mohutný vysílač pro mobilní operátory,jedná se o trojbodovou ocelovou oplechovanou konstrukci vysokou 40m,ve výšce 25m byla vybudována turistům  přístupná vyhlídková plošina s kruhovým výhledem. Odtud jsme viděli hrady Bezděz a Ralsko,Bukovou horu s vysílačem a část Českého středohoří s dominantní Milešovkou.Za dobré viditelnosti jsou údajně odtud vidět i Jizerské hory,zase tak nám počasí v sobotu nepřálo,bylo zamračeno.Dále jsme pokračovali po modré tur.značce na již poměrně blízký (cca 2 km) hrad Houska.Většina účastníků po prohlídce nádvoří  hradu sestoupila do podhradí do hostince s přiléhavým názvem „Na konci sil“,kde  již také čekal náš autobus se spolehlivým a naprosto klidným řidičem panem Hejzlarem,který tvrdí,že po těch letech za volantem ho již nemůže nic překvapit a znervóznit – zlatý člověk.Samozřejmě se našli mezi námi zájemci o tajemnou historii hradu Houska,stihli jsme poslední prohlídku od 16.00 hod.Prohlídka byla opravdu zajímavá, k hradu se váže množství bájí a pověstí,např.v hradní kapli se prý nachází ve skalní puklině vstup do pekla,ve své kronice se o tom zmiňuje již Hájek z Libočan.Mnoho historiků se dodnes domnívá,že je zde ukryto něco,co se nesmí „dostat ven“.Skutečností je,že po celá staletí se na téměř bezvýznamný hrad, situovaný mimo všech obchodních stezek, sjížděli nejvýznamnější čeští páni a hodnostáři.Ještě dnes zde mají srazy různí záhadologové,sensibilové  apod.Hrad má dvě poschodí,jižní  nejvyšší strmou stěnu hradu tvoří původní pískovcová skála,nejhezčí místností na hradě je tzv.Zelená komnata ve druhém poschodí,jejíž stěny tvoří fresky s náboženskými a loveckými motivy.Na závěr prohlídky se vstupuje do sklepních prostor s instalovaným peklem,sympatický průvodce v dobovém oblečení vč . obuvy – pěkně do výšky zahnutých špiček tzv. škorní,každému z „pekla“ zdárně vyšlému návštěvníkovi sdělí,že dnes „měl z pekla štěstí“. No štěstí měl také vlastní hrad,byl ještě v nedávné době velmi zanedbán,prakticky volně přístupný a hrozil mu celkový zánik.Nyní,kdy hrad vlastní soukromý majitel,je hrad postupně opravován a instalují se zde další interiéry.Po prohlídce hradu jsme rychle sestoupili k čekajícímu autobusu,těsně po 17 hod.odjeli  a díky pouze 12 km vzdálenosti do Doks jsme stihli večeři v personálem jídelny požadovaném čase 17.30 hod. Ale zase jsme  měli po brzské večeři více času na relaxaci  a večerní zábavu.

Vrátenská rozhlednaŘípSvatý obraz

CestaPecka

       Ve třetí den našeho putování po Máchově kraji jsme po snídani odjeli do města Mšeno,které se stalo výchozím bodem našeho nedělního turistického putování.V nedělním dopoledni nás při výstupu z autobusu sledovali na lavičce sedící dva starší místní důchodci, neznající patrně termín trekingové hole natož Nordic Walking, byla to paní s pánem a dle hodnověrného svědectví prohlásili:“ Ti chudáci jsou asi z nějakého sanatoria,no aspoň se takhle s těma holema někam podívaj“. Po tomto milém uvítání jsme si prohlédli náměstí,někteří navštívili i  cukrárnu a potom jsme se již vydali k místnímu pěknému pečlivě udržovanému koupališti,které bylo vybudováno již v roce 1932 jako městské lázně.Dále jsme pokračovali po modré značce příměstskými lesy po bývalém vycházkové cestě s mnoha instalovanými exponáty,např. bývalým přírodním divadlem,zmenšeninou hradu Kokořín,obří muchomůrkou s kloboukem o průměru skoro 3m apod.Prošli jsme také tzv.Švédským valem  a v pískovci vytesanou hlubokou úvozovou cestou u skalních útvarů Obří hlava a Žába. Pak už jsme scházeli do Kokořínského údolí a před námi v lese se objevili Pokličky, dva mohutné 12 a 15m vysoké pyramidové pískovcové sloupy nahoře zakryté přečnívajícími deskami připomínající ploché klobouky nebo také pokličky.Tyto známé útvary jsou také ve znaku CHKO Kokořínsko.Po prohlídce pokliček a svačince jsme po schodech sešli na dno Kokořínského dolu, protéká zde nenápadná říčka Pšovka a celé údolí s rybníky a mokřady je dnes velkou zásobárnou vody.

DoksyDoksy koupaliště

Cesta v údolíCesta v údolí muchomůrka

Hlava a ŽábaPokličky

Po cca 2 km jsme došli pod hrad Kokořín,který je symbolem zdejšího kraje. Po krátkém výstupu jsme si hrad prohlédli s průvodkyní,původní stavba vznikla ve třináctém století ,bohužel od sedmnáctého století hrad pustl a změnil se ve zříceninu.Současný vzhled hradu pochází  až z let 1911 – 1916,kdy došlo k zásadním úpravám. Dominantu hradu tvoří 38m vysoká věž válcového tvaru s kamennou helmou.Uvnitř je točité schodiště a na stěnách vyobrazeny erby českých šlechtických rodů. Jedná se o jeden z nejromantičtějších hradů v Čechách,je to dáno i jeho umístěním v pískovcových skalách Kokořínského dolu . V roce 2006 byl navrácen původním majitelům – pražské rodině Špačků, kteří se drží rodové tradice a zachovali památku otevřenou veřejnosti.Ve sklepení hradu je umístěna expozice fotografií z rekonstrukce hradu a z dob největší prosperity tohoto území..Po prohlídce jsme sešli k parkovišti pod hradem,kde již také pro unavené účastníky čekal autobus. Po občerstvení  různého druhu a cenových relací většina účastníků pokračovala dále údolím kolem rybníků na rozcestí a hostince U Grobiána,někteří také navštívili známý hostinec a penzion U báby Šubrový,který má bohatou a zajímavou historii,bývala to čundrácká hospoda a dodnes se tu prý každý pátek hraje trampská muzika díky stálým návštěvníkům z přilehlé trampské osady Harakoko.V současnosti je hezkou zastávkou mnoha návštěvníků Kokořínského údolí  a nalezneme zde i dobře vybavené pokoje,všichni známí,kteří zde pobýval,i byli velmi spokojeni,ale pozor - na letošní sezonu je již plně obsazeno.A zatím,co se většina kochala,rychlá skupinka prošla cca 2,5 km okruh skalami na historické hradiště na Hradsku a zpět . Potom jsme se vydali již na závěrečný 3 km úsek našeho nedělního putování  pěknou lesní pěšinou,  znovu podél říčky Pšovky a rybníků do osady Harasov,kde již čekal autobus a vzhledem k pokročilému času a s ohledem na nezměnitelný čas večeře, jsme byli nuceni urychleně odjet  na naši základnu u Poselského rybníka.Poslední večer jsme se všichni dobře pobavili,většina při kytaře a zpěvu,kromě jiných písní jsme přezpívali skoro celý náš zpěvník.Pepa Vanický byl ve formě a patří mu velký dík za pěkně prožitý rozlučkový večer.Vždyť jsme s těmi,kteří dali přednost finále MS v hokeji mezi Švédy a Kanadou, vydrželi v restauraci přes půlnoc.

KokořínKokořínKokořín

U báby ŠubrovýU báby ŠubrovýU báby Šubrový

Nad Harasovem

Poslední den,v pondělí jsme se rozloučili s  pěkným areálem,kde jsme strávili bez problémů a v pohodě celkem tři noci a vyrazili si krátce prohlédnout náměstí v Doksech,což mnozí využili i k nákupu dárků a suvenýrů domů. Potom,abychom někteří vůbec mohli  prohlásit,že jsme byli u Mácháče  prošli jsme se tedy půlhodinku po pláži Máchova jezera a zkusili teplotu vody,nakoupání to ještě moc  nebylo.

DoksyMáchovo jezero

SkaláciSkupina

Po odjezdu směrem na Českou Lípu jsme zajeli do osady Provodín.Zde jsou situována celkem tři osamělá skaliska tzv.Provodínské kameny. Pouze však jedna skála je veřejnosti přístupná a je místním  českým  obyvatelstvem nazývána Spící panna.Skála skutečně připomíná, obzvláště z větší vzdálenosti hlavu spící dívky s bohatě nakadeřenými vlasy s obličejem k obloze. Bohužel je tedy vidět pouze hlava,ostatní je již skryto pod peřinou tvořenou terénem, to je určitě škoda.Výstup je krátký ale docela náročný,použití horolezeckého termínu tří pevných bodů je zde zcela na místě.Na příkrých až strmých svazích se vyskytují skalní stěny,mrazové sruby vč.úpatních skalních hald. Nezalesněný skalnatý vrchol je porostlý teplomilnou květenou a požívá ochrany coby přírodní památka, úpatí je zarostlé listnatým lesíkem,je zde pěkný rozhled a výstup na tuto skálu stojí opravdu za tu malou námahu.

KvětinaSpící panaKvětina

Na Spící paněNa spící paně

Po této ranní rozcvičce jsme odjeli dále do obce Sosnová,jež se nachází  těsně před Českou Lípou.Obec je motoristické veřejnosti známá svým Autodromem.My jsme se však vydali opačným, západním směrem a pěknou lesní cestou se dostali na červenou turistickou trasu směřující z České Lípy do obce Zahrádky.Podél skalních útvarů a tzv.Skautských skal  s pamětní deskou na tragicky zemřelou mladou dívku a kde dodnes evidentně táboří skauti  a trampové,jsme došli k Robečskému potoku a romantickým údolím ve stínu mohutných stromů jsme pokračovali podél potoka po naučné stezce, pojmenované dle názvu tohoto údolí Peklo. I přes panující vedro zde u vody a ve stínu bylo příjemně a krásnou, klidnou procházku mimo jiné i přes vytesanou tzv.Skalní chodbu a zámeckou oboru jsme chtěli ukončit občerstvením v obci Zahrádky.Bohužel pro nás, byly však oba hostince z důvodu přerušení dodávky el.proudu uzavřené,takže jsme museli popojít ještě asi 1,5 km do plánovaného definitivního cíle a to bylo parkoviště u hostince Na staré poště u Novozámeckého rybníka.Zde však byla otevřena jenom hospoda Na Kovárně,která nebyla vůbec připravena na takové množství žíznivých a hladových poutníků, po delší době se však přece jenom všichni dočkali. Našli se i takoví,kteří nehudrali na pomalé  občerstvení a  neschopnou obsluhu,nečekali  se založenýma rukama, ale naopak značným dílem přispěli k urychlení tohoto procesu.Chtěl bych zde vyzdvihnout zejména Janu Uhlířovou, která s výkřikem „ v hospodě jsem odmala“  skočila k pípě na výpomoc  při  čepování píva  a dále Marušku Semerákovou, naši „paní doktorku z Náchoda“,která roznášela krokem mladice pívo nejžíznivějším. Ještě jednou díky,bylo to prima. No a přes neplánované zpoždění,kdy na dotazy,kdy asi přijedeme do Solnice jsem jenom sliboval,že „ za světla“, jsme si na závěr neodpustili krátkou prohlídku Novozámeckého rybníka.Tento rybník je ornitologickou rezervací, dle ochranářů zde hnízdí mimo jiné i minimálně dva páry mořských orlů.Napájející řeka Ploučnice vytéká z rybníka hlubokým umělým řečištěm , tzv.Novozámeckou průrvou vytesanou v pískovci,pěkné,stojí za zhlédnutí. Potom jsme už opravdu museli vyrazit směrem k domovu,díky řidiči panu Hejzlarovi cesta rychle a v pohodě utíkala a do Solnice jsme dorazili,díky dlouhým dnům, opravdu ještě za plného svitu sluníčka před dvacátou hodinou.

Historický viaduktZahrátky

Vyhořelý zámek ZahrátkyA jedeme domů

Závěrem děkuji všem za projevený  zájem o navštívené lokality,za Vaši  dochvilnost při odjezdech, myslím,že jsme byli dobrý kolektiv a doufám,že každý si během zájezdu našel něco zajímavého,na co bude rád vzpomínat. Jsem také rád,že nedošlo během našeho putování k žádné nehodě a úrazu,což je asi vůbec nejdůležitější.A na plný závěr chci podotknout,že jsme během těch čtyř dnů nemohli  zdaleka navštívit a poznat veškeré zajímavosti a krásy Kokořínska,je tu spousta dalších atraktivních lokalit,skalních roklí a bludišť,památek lidové architektury,skalních obydlí,jeskyň, rozhleden a historických památek. Tak třeba někdy příště…….

Skupina

S pozdravem  turistice a Kokořínsku zdar ! Honza Tomáš

Publikoval a fotky: Pepa Rak


Vytvořeno: 2. 6. 2017
Poslední aktualizace: 2. 6. 2017 12:29
Autor: Josef Rak