Zájezd Kčt Solnice na Šumavu

Zájezd Kčt Solnice na Šumavu

17. – 20. 5. 2024

46 účastníků

Vedoucí: Pepa Jirsa

             Opět po roce odjíždějí na svůj velký zájezd solničtí turisté, členové KČT a protože je jich na  autobusový zájezd málo, tak berou s sebou své příznivce z celého rychnovského okresu. Tentokrát je jejich cílem Šumava a konkrétně Srní.

             Bus firmy Jarkovský z Dobrušky s oblíbeným řidičem Petrem postupně nabírá jednotlivé účastníky z Rychnova, Solnice, Kvasin, Dobrušky a Náchoda, poslední přistupuje v Jaroměři. A pak už nás čeká dlouhá cesta přes Prahu, Strakonice a Sušici až do Dobré Vody u Hartmanic. Cesta o to delší, že řidič musí dělat povinné odpočinkové přestávky, ty si ale užíváme popíjením kávy a občerstvením se na čerpacích stanicích.

            Dobrá Voda byla kdysi sídlem velitelství vojenského výcvikového prostoru, kromě několika farních objektů a rekreačních chalup tam jen zůstal zachován kostel sv. Vintíře.

            V něm bylo v posledních dvaceti létech umístěno mnoho děl umělecké sklářky Vladimíry Tesařové. A tak si se zájmem všichni můžeme prohlédnout trojdílný skleněný oltář o váze skoro čtyři tuny, skleněný betlém, skleněná zastavení křížové cesty a další skleněnou výzdobu kostela včetně sochy sv. Vintíře. Sv. Vintíř byl benediktinský mnich, který se usadil v Čechách nedaleko Dobré Vody v roce 1040, přátelil se s českými panovníky a po své smrti byl pochován v Praze v Břevnovském klášteře.

          Modrá značka, po které se odtud vydáváme, pak nás dovede kolem kapličky v Hamižné do Hartmanic, kde je možno se občerstvit v hospodě, navštívit obchod nebo si prohlédnout nově obnovenou Horskou synagogu. Po Vintířově stezce pak pokračujeme do Palvínova s hodně devastovaným zámečkem, na kterém je vidět snahu ho opravit. Počasí na pochod je přijatelné, sice chladné, ale neprší a chvílemi probleskne sluníčko. Pak se dostáváme kolem místa nazvaného Švédské hroby k tajemnému kostelu na Mouřenci, sice zavřenému, ale je možné nahlédnout do kostnice na hřbitově.

         Náš pochod končí v osadě Staré Městečko, kam přijede bus, který nás odváží přes Rejštejn do Srní a ještě dál do dva kilometry vzdáleného Starého Srní, kde se nachází Horská chata Šumava, místo našeho ubytování po tři noci.  Ti, kteří jdou celou trasu, absolvují tento den 10 km.

         Předpověď počasí na další den, tedy sobotu je poměrně dobrá, ale ráno se probouzíme do ponurého dne s hrozícím deštěm.  A ten během dopoledne skutečně přijde a tak se slibované túry na Modravě nekonají a účastníci si sami mohou zvolit nějakou túru ve skupinkách v okolí Srní podle předaných mapových podkladů.  Skoro všichni dojdou ke zbytkům Hauswaldské kaple s vodou, přitékající korytem ze vzdálené studánky a dopadající do skleněných otevřených rukou, někteří dál pokračují podél Vchynicko-Tetovského kanálu, který kdysi odváděl vodu z Vydry do Křemelné a umožňoval tak plavení dřeva, až k vodní nádrži na Sedle.

          Oblíbeným místem pro občerstvení se po prohlídce Srní, především kostela se šindelem krytou západní stěnou se stane místní cukrárna, která nabízí i další netypické občerstvení, třeba polévku.

        Po obědě se ale počasí výrazně zlepší, vysvitne sluníčko a tak většina zamíří do místního návštěvnického centra Šumavského národního parku, kde se nachází známá Vlčí naučná stezka. A opravdu je možné několik vlků ve velkém výběhu z výšky shlédnout a trochu si představit, jak asi žijí ve volné přírodě.

        Ale i v tento deštivý den nachodíme dost kilometrů, jen cesta z místa ubytování k výběhu s vlky a zpět představuje 8 km.

        Nedělní předpověď počasí už je dobrá a tak všichni odjíždějí  nedříve do Modravy a většina pak  do Filipovy Huti, kde si každý volí túru podle svých schopností a zájmu. Bohužel oba panoramatické vrcholy Roklanu se nacházejí v mracích a nejsou vidět. Z Filipovy Huti je možno do Modravy sejít přímo nebo několika delšími trasami v délce 8 nebo 12 km údolím Modravského potoka, nejodvážnější volí túru 17 km až přes Březník a s návratem přes Cikánskou slať.

Všichni se pak sejdou většinou v restauraci pivovaru Lyer a nakonec u soutoku Modravského a Roklanského potoka. Někteří zdatní vyjdou z Modravy k Tříjezerní slati a přes vrchol Oblík přes bývalou obec Zelená Hora dojdou až do místa ubytování ve Starém Srní. Počasí nám v tento den přeje a všichni jsou spokojeni s krásnými výhledy.  

        V pondělí po snídani a sbalení si zavazadel odjíždí autobus s účastníky na parkoviště Žlíbek nad Kašperskými Horami. Odtud prudce stoupáme po zelené na Pustý Hrádek, což je předsunutá bašta hradu Kašperk, která se nachází v nadmořské výšce 924 m n. m., tedy o 38 m výš než vlastní Kašperk.

Je odtud nádherný výhled na vlastní opravený hrad, který je v majetku města, do údolí Otavy a také na místa, která jsme během našeho pobytu navštívili. Hrad Kašperk ale míjíme, v pondělí je zavřený a sestupujeme do města Kašperské Hory, které je městskou památkovou zónou se zajímavou budovou radnice na západní straně náměstí a kostelem sv. Markéty uprostřed.  A tady túra končí, ti kteří ji ušli celou, absolvovali 5 km pochodu.

      Po krátkém občerstvení, někteří stihnou navštívit i restauraci, nás čeká dlouhá cesta domů opět s přestávkami na čerpacích stanicích. Do Rychnova přijíždíme po devatenácté hodině.

      Zájezd se určitě povedl, počasí mohlo být ale lepší a mohli bychom si více užít krásné šumavské přírody, která se pomalu vzpamatovává z větrné a kůrovcové kalamity. Ubytování bylo oproti předcházejícím rokům horší, dokonce i na palandách, ale aspoň stravování bylo na dobré úrovni. Pan řidič od firmy Jarkovský byl perfektní stejně jako v minulých létech a pěšky s námi dokonce podnikl túru k vlkům. A nikdo se během zájezdu neztratil, i když jsme nechodili ve dvou velkých skupinách.

Zapsal: Pepa Jirsa

Foto: účastníci zájezdu

Zpracoval a publikoval: Pepa Rak